Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 3498/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.3498.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of qualified lawyer representation and procedural defects.

Numero d'incarto II.ÚS 3498/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by TEMPLUM - společenské hry s. r. o. because the applicant failed to meet procedural requirements for filing such a petition. The court found that the applicant was not represented by a lawyer with qualified full power of attorney, a mandatory condition under the relevant statutes. Consequently, the court dismissed the complaint without addressing the alleged violation of fundamental rights, noting that previous warnings to the applicant had already established the necessity of legal representation.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu; § 34 a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant is not represented by a lawyer with qualified full power of attorney, and repeated warnings to the applicant regarding this requirement constitute sufficient notice to dispense with further individual admonitions.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility qualified lawyer representation full power of attorney procedural defects Czech Constitutional Court repeated warnings inadmissible petition

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu
182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména stěžovatelka není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).
§ 34 a § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.
§ 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Z podstaty věci pak nebylo možno vyhovět ani stěžovatelčině návrhu ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky TEMPLUM - společenské hry s. r. o. se sídlem Praha 5, Radlická 49, právně nezastoupené, proti výroku I. a části výroku II., v níž stěžovatelce nebyly přiznány náklady řízení, usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 19. 6. 2012 č. j. 21 Cdo 4009/2011 - 184, rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. 10. 2009 č. j. 11 Cmo 126/2009-90 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2007 sp. zn. 26 C 5/2007, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním doručeným Ústavnímu soudu dne 11. 9. 2012 se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž měla být porušena řada jejích základních práv.

Toto podání však nesplňuje požadavky návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (§ 34, § 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), zejména stěžovatelka není pro řízení o ústavní stížnosti zastoupena advokátem na základě kvalifikované plné moci (viz § 30 odst. 1 a § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelka se přitom v minulosti již mnohokrát obrátila na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnými vadami a k jejich odstranění byla opakovaně vyzývána s poučením o důsledcích jejich případného neodstranění ve stanovené lhůtě (např.

sp. zn. III. ÚS 2341/10

, 1 ÚS 2831/10,

III. ÚS 317/11

), jakož i o náležitostech ústavní stížnosti i o dalších předpokladech pro její projednání.

Dle názoru Ústavního soudu, vyjádřeného opakovaně i ve věcech stěžovatelky, v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení dostávalo stěžovatelům vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo ve zcela identických případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat zásadu, že na Ústavní soud se (s ústavní stížností) nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku poučení dalšího, pro konkrétní řízení, neefektivním a formalistickým.

Ústavní soud proto nevyhověl stěžovatelčině žádosti o "poskytnutí adekvátních lhůt k doplňování" ústavní stížnosti a neadresoval jí výzvu k odstranění vad podání, neboť účelem výzvy a stanovení lhůty k odstranění vad podání podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučení účastníka o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem a nikoliv obcházení ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

V souladu s tradičním hodnocením nedostatku zastoupení stěžovatelů advokátem Ústavní soud za přiměřeného použití ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl.

Z podstaty věci pak nebylo možno vyhovět ani stěžovatelčině návrhu ve smyslu ustanovení § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. září 2012

Dagmar Lastovecká

soudce zpravodaj