Constitutional complaint dismissed due to lack of mandatory lawyer representation and failure to cure the defect.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court dismissed the constitutional complaint because the petitioner failed to engage a mandatory lawyer as required by law. Although the petitioner had previously been warned about this procedural requirement and even submitted an email confirming a lawyer's appointment, the court found no actual representation existed at the time of the decision. The court ruled that repeated warnings and prior knowledge of the rule constituted sufficient notice, making further formal warnings ineffective and the complaint inadmissible.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; The failure to provide mandatory lawyer representation renders a constitutional complaint inadmissible, and repeated prior warnings to the petitioner suffice to establish notice of this requirement.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele V. P., proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 66 C 70/2010 ze dne 11. 6. 2010, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se ústavní stížností došlé Ústavnímu soudu dne 23. 8. 2012 domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu napadeného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a předpoklady požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.
Stěžovatel se již mnohokrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že jeho neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např.
sp. zn. II. ÚS 2326/09
,
sp. zn. III. ÚS 1117/09
a další).
Ústavní soud konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.
V této souvislosti rovněž nelze přehlédnout, že Ústavní soud dne 28. 8. 2012 přijal e-mail, ve kterém stěžovatel Ústavní soud ujišťuje, že "[ž]ádost o určení advokáta (...) zaslal již Komoře". K odstranění vady spočívající v chybějícím právním zastoupení však přesto do dnešního dne, tj. do 17. 9. 2012, nedošlo.
Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítnout.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. září 2012
Vojen Güttler, v. r.
soudce zpravodaj