Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3245/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3245.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as inadmissible due to procedural defects and missed filing deadlines.

Numero d'incarto I.ÚS 3245/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by two individuals against lower court rulings regarding a construction defect claim. The applicants argued violations of fundamental rights, but the Supreme Court had already dismissed their appeal as inadmissible based on procedural errors. The Court found the appeal inadmissible because the Supreme Court lacked discretion to reject it, and the complaints against lower courts were filed after the statutory deadline.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: Constitutional complaints are inadmissible if filed after the statutory deadline or if the Supreme Court's decision dismissing the appeal as inadmissible was based on non-discretionary legal grounds.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint admissibility statutory filing deadline Supreme Court appeal rejection procedural defect non-discretionary legal grounds

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř.
Dovolání stěžovatelů proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. a § 218 písm.
§ 218 písm. c) o. s. ř.
a § 218 písm. c) o. s. ř.
§ 241a odst. 3 o. s. ř.
§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.
je v případě dovolání přípustnost opírajícího o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zapovězen, přitom přípustnost dovolání podle § 237 odst.
§ 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř.
zapovězen, přitom přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dána.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 11. září 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Gütlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti H. Š. a J. B., oba zastoupeni Mgr. Miroslavem Zemanem, advokátem se sídlem v Neratovicích-Libiši, V Chaloupkách 503, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1610/2012 ze dne 27. června 2012 a rozsudkům Městského soudu v Brně sp. zn. 61 C 436/2004 ze dne 11. září 2008 a Krajského soudu v Brně sp. zn. 37 Co 371/2009 ze dne 1. listopadu 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelé se svou ústavní stížností, s tvrzením porušení základních práv zaručovaných čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, napadají v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhají se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu ústavní stížnosti a napadeného rozhodnutí Nejvyššího soudu, bylo uvedeným rozhodnutím odmítnuto dovolání stěžovatelů směřující proti rozsudku Krajského soudu v Brně shora označenému, jímž byl ve věci samé potvrzen rozsudek soudu I. stupně v záhlaví označený, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů směřující proti stavební společnosti o bezplatné odstranění vad díla, eventuálně o zaplacení částky 80 000,- Kč s příslušenstvím. Dovolání stěžovatelů proti označenému rozhodnutí odvolacího soudu bylo odmítnuto jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věta prvá o. s. ř. a § 218 písm. c) o. s. ř.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud se nejprve zabýval opodstatněností ústavní stížnosti v poměru k rozhodnutí Nejvyššího soudu, neboť pouze v případě, že by v této části byla ústavní stížnost důvodná, mohl by se věcně zabývat i rozhodnutími soudů nižších stupňů.

Dovolací soud se samotným meritem věci nezabýval. V odůvodnění svého odmítavého rozhodnutí - na něž lze odkázat - dostatečně vysvětlil, že podmínky přípustnosti dovolání stěžovatelů nejsou dány, neboť fakticky a výlučně jimi v dovolání uplatněný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř. je v případě dovolání přípustnost opírajícího o ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. zapovězen, přitom přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dána. Dovolací soud tak postupoval v souladu s příslušnými procesními předpisy a zásah do práva stěžovatelů na soudní ochranu zaručovaného čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod samotným rozhodnutím dovolacího soudu Ústavní soud neshledal. V této části proto ústavní stížnost jako neopodstatněnou podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Pokud pak jde o rozhodnutí soudů I. a II. stupně, stěžovatelé patrně pokládají ústavní stížnost proti těmto rozhodnutím směřující za včas podanou, neboť lhůtu pro její podání odvíjejí ode dne doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR o jím podaném dovolání. Tímto způsobem by však bylo možno postupovat pouze v případě, kdyby dovolání bylo odmítnuto jako nepřípustné z důvodů závisejících na uvážení dovolacího soudu (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů), kterážto podmínka však, jak plyne ze shora uvedeného, kdy Nejvyšší soud prostor pro své uvážení zjevně neměl, v daném případě splněna není. Za uvedeného stavu bylo nutno podle ustanovení § 72 odst. 3 citovaného zákona 60ti denní lhůtu k podání ústavní stížnosti proti rozhodnutím soudu I. a II. stupně odvíjet již ode dne doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Vzhledem k datu podání ústavní stížnosti dne 23. srpna 2012 nebyla tato zákonná lhůta evidentně dodržena, a proto byla ústavní stížnost směřující proti rozhodnutím soudů I. a II. stupně v záhlaví označeným podle § 43 odst. 1 písm. b) citovaného zákona odmítnuta jako stížnost podaná po lhůtě zákonem stanovené.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. září 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu