Constitutional Court dismisses constitutional complaint against small-amount lawyer fee judgment as trivial.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a client against a district court ruling ordering a lawyer to pay 7,500 CZK. The client argued the lawyer failed to perform promised work, but the court found the dispute involved a trivial sum and lacked evidence of extreme judicial misconduct. Consequently, the court ruled that such minor cases fall outside the scope of constitutional review to prevent abuse of the system.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints against judgments involving trivial amounts or minor procedural errors where no extreme deviation from legal standards is demonstrated.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti Bc. B. M., zastoupené Mgr. Pavlem Hubálkem, advokátem, AK se sídlem Pod Višňovkou 1661, 140 00 Praha 4, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 3. 2012 č. j. 10 C 85/2011-88, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") domáhala zrušení shora označeného rozsudku vydaného v řízení o zaplacení 7 500 Kč.
Z napadeného rozsudku připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Obvodní soud pro Prahu 7 zamítl žalobu s žalobním návrhem, aby žalovaný advokát JUDr. I. K., Csc., byl povinen zaplatit stěžovatelce částku 7 500 Kč. Soud vyšel ze smlouvy o poskytování právních služeb uzavřené mezi stěžovatelkou a žalovaným, podle které byla sjednána časová hodinová odměna 2 500 Kč za každou dokončenou hodinu, a zohlednil, že žalovaný pro přípravu trestního oznámení analyzoval pořízenou fotodokumentaci a postupně dodávané listiny, zabýval se stanovením vhodné interpretační verze, připravoval se na získání dalších informací, vyhodnocoval informace od dcery mandantky a pokoušel se o kontakt s JUDr. F. S ohledem na zjištěné považoval Obvodní soud pro Prahu 7 rozsah tří hodin na přípravu trestního oznámení vyúčtovaný žalovaným stěžovatelce za adekvátní.
V ústavní stížnosti stěžovatelka zdůraznila, že po žalovaném požadovala urychlené podání trestního oznámení na označené osoby. Žalovaný však trestní oznámení nepodal, a proto plnou moc k zastupování po dvou měsících odvolala. S vyúčtováním přípravy v rozsahu tří hodin stěžovatelka nesouhlasila, neboť je přesvědčena, že nemůže platit za něco, co žalovaný nevykonal; obecnému soudu vytkla, že k jejím argumentům nepřihlédl a rozhodl v její neprospěch.
Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci ověřil, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložila oprávněná a advokátem zastoupená stěžovatelka; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný.
Po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky dospěl Ústavní soud k závěru o zjevné neopodstatněnosti ústavní stížnosti.
V projednávané věci bylo napadeno rozhodnutí vydané v tzv. bagatelní věci (srov. § 202 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud považuje za vhodné připomenout, že v řadě svých rozhodnutí dal zřetelně najevo, že jednostupňové soudnictví o těchto věcech nevybočuje z ústavních mezí a že i hodnotové omezení přípustnosti opravného prostředku nepředstavuje denegationem iustitiae, nýbrž jde o promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti takových sporů do výkladu základních práv, resp. do jejich hranic (srov. např. usnesení
sp. zn. IV.ÚS 101/01
ze dne 18. 6. 2001, U 22/22 SbNU 387, usnesení IV. ÚS 336/02 ze dne 30. 9. 2002,
sp. zn. III. ÚS 2097/08
ze dne 36. 3. 2009, či
sp. zn. II. ÚS 2538/09
ze dne 7. 10. 2009 a další, dostupná stejně jako řada dále citovaných rozhodnutí v elektronické podobě na http://nalus.usoud.cz). Ústavní stížnosti směřující proti rozhodnutím o bagatelní částce proto Ústavní soud odmítal z důvodu jejich zanedbatelnosti, resp. zanedbatelného zásahu do subjektivních práv jednotlivce, které není již z kvalitativního hlediska obecně schopno založit porušení základních práv a svobod (srov. např. usnesení
sp. zn. IV. ÚS 185/98
ze dne 26. 8. 1998).
Těmto východiskům korespondoval i názor, že při vyloučení přezkumu takových rozhodnutí ve druhé instanci obecného soudu by bylo nelogické připustit automatický posun jejich přezkumu do roviny soudnictví ústavního; Ústavní soud připustil, že úspěšné uplatnění ústavní stížnosti, jež nevychází z ničeho jiného než z tvrzení, že bylo porušeno ústavně garantované právo na spravedlivý proces, resp. soudní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny), předpokládá splnění vskutku přísně kladených podmínek; opodstatněnost ústavní stížnosti v takové věci přichází v úvahu zpravidla jen v případech extrémního vybočení ze standardů, jež jsou pro postupy zjišťování skutkového základu sporu a pro jeho právní posouzení esenciální (srov. usnesení
sp. zn. III. ÚS 2612/07
ze dne 5. 6. 2008 a další rozhodnutí v něm citovaná). O tom, že taková byť výjimečná situace může nastat, svědčí nálezy, kterými Ústavní soud věc meritorně pojednal (např. nález
sp. zn. III. ÚS 173/02
ze dne 10. 10. 2002, N 127/28 SbNU 95, nález
sp. zn. III. ÚS 150/03
ze dne 6. 11. 2003, N 128/31 SbNU 149, nález
sp. zn. I. ÚS 3143/08
ze dne 17. 3. 2009, N 59/52 SbNU 583, nález
sp. zn. I. ÚS 1980/08
ze dne 6. 1. 2009, N 1/52 SbNU 3, nález
sp. zn. I. ÚS 1744/10
ze dne 6. 9. 2010, N 184/58 SbNU 613).
V projednávané věci však pochybení signalizující extrémní vybočení obecného soudu ze standardů pro postup při zjišťování skutkového stavu či v právním hodnocení Ústavní soud neshledal. Skutková polemika stěžovatelky nebyla způsobilá sama o sobě založit dotčení ústavních práv, neboť přehodnocovat obecnými soudy provedené myšlenkové operace upínající se k dokazování ve smyslu činění odlišných skutkových závěrů s odkazem na přisouzení jiné váhy tomu či onomu provedenému důkazu, jakož i hodnocení celkové důkazní situace Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší. Ve své rozhodovací praxi Ústavní soud identifikoval, která pochybení v procesu dokazování a zjišťování skutkového stavu mohou mít ústavně právní relevanci (případy důkazů neprávem opomenutých, případy důkazů získaných a posléze i použitých v rozporu s procesními předpisy a případy svévolného hodnocení důkazů provedených bez jakéhokoliv akceptovatelného racionálního logického základu), ty však, jak shora uvedeno, v postupu Obvodní soudu pro Prahu 7 nezaznamenal a stěžovatelka je ostatně ani netvrdila.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 3. září 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu