Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 3020/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.3020.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as procedural remedies remain unexhausted in ongoing criminal proceedings.

Numero d'incarto I.ÚS 3020/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by M. Š. against a Supreme Court decision denying a ministerial extraordinary remedy. The applicant argued violations of fair trial rights, but the Court noted criminal proceedings were still active and had not been conclusively terminated. Consequently, the Court held that all statutory procedural remedies had not been exhausted, rendering the complaint inadmissible under the principle of subsidiarity.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.; Constitutional complaints are inadmissible if all statutory procedural remedies have not been exhausted, requiring the exhaustion of all available legal avenues before constitutional review.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies subsidiarity principle constitutional complaint procedural admissibility criminal proceedings extraordinary remedy procedural safeguards

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst.
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb.
182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb.
Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 5. září 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení o ústavní stížnosti M. Š., zastoupeného Mgr. Tomášem Greplem, advokátem se sídlem v Olomouci, Horní nám. 365/7, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 11 Tz 114/2011 ze dne 17. dubna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, z důvodů v ní podrobně rozvedených a s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, včetně práva na obhajobu, jakož i ústavně chráněných principů garantovaných čl. 96 odst. 2 Ústavy, čl. 6 odst. 1 a 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 14 odst. 3 písm. e) Mezinárodního paktu o občanských a politických právech, v záhlaví označené usnesení Nejvyššího soudu ČR.

Napadené rozhodnutí bylo vydáno v trestním řízení proti stěžovateli (původně uprchlému) vedeném. Po té, co Krajský soud v Plzni svým usnesením ze dne 13. 7. 2010 sp. zn. 2 T 5/2000 podle § 306a odst. 2 trestního řádu zrušil předcházející odsuzující rozhodnutí ohledně stěžovatele, nařídil ve věci nové hlavní líčení a rozsudkem sp. zn. 2 T 8/2010 ze dne 30. listopadu 2010 stěžovatele podle § 226 písm. c) trestního řádu zprostil obžaloby. Toto rozhodnutí bylo zrušeno k odvolání státního zástupce usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 11 To 89/2010 ze dne 20. 1. 2011 a věc byl vrácena Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Proti tomuto pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu podal ve prospěch stěžovatele stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti a tato byla ústavní stížností napadeným rozhodnutím Nejvyššího soudu zamítnuta (po té, co jmenovaný soud s podrobným zdůvodněním učinil závěr, že místo osobního výslechu lze číst jako důkaz v neprospěch obviněného protokol o dřívější usvědčující výpovědi osoby, kterou tato učinila jako spoluobžalovaný v původním řízení vedeném proti uprchlému, a která se v obnoveném řízení nachází v procesním postavení svědka a odmítá vypovídat).

Předtím, než se začne zabývat opodstatněností ústavní stížnosti, musí Ústavní soud zkoumat, zda podaný návrh splňuje formální předpoklady jeho věcného projednání a zkoumá tak mimo jiné i jeho přípustnost.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V tomto ustanovení má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci (viz např. nález ve věci

sp. zn. III. ÚS 117/2000

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 19, č. 111).

Jak patrno ze shora uvedeného, ústavní stížnost směřuje proti zamítavému rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku podaném ve prospěch stěžovatele ministrem spravedlnosti proti kasačnímu rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byla věc vrácena soudu I. stupně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal. Trestní věc stěžovatele tak dosud není pravomocně ukončena a nachází se ve stadiu rozhodování soudem I. stupně. Za tohoto stavu, kdy také nutno připomenout, že Ústavní soud stojí mimo soustavu obecných soudů a nepředstavuje v ní další instanci, třeba učinit závěr, že dosud nebyly vyčerpány všechny procesní prostředky, které zákon k ochraně práv stěžovateli poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů) a ústavní stížnost je tak nepřípustná. Byla proto bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. září 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj