Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2782/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2782.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court rulings for lack of procedural fairness.

Numero d'incarto I.ÚS 2782/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected a constitutional complaint filed by a company against civil court rulings regarding a price reduction for a defective apartment. The complainant argued that lower courts violated procedural rights by failing to examine specific defect claims separately, despite the appellate court's duty to do so ex officio. The court ruled that the lower courts' decisions were sufficiently reasoned and did not exhibit arbitrariness or extreme excesses warranting constitutional intervention.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible when the challenged decisions are reasonably reasoned and do not show arbitrariness or extreme excesses beyond the scope of the prohibition of arbitrary action.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint procedural fairness arbitrariness price reduction defective performance ex officio duty civil procedure

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 153 odst. 2 o. s. ř. s
§ 242 odst. 3 o. s. ř.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 3441/11
Constitutional Court of Czech Republic ruled that a district court's ruling on execution costs was invalid due to inadequate reasoning.
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.
III. ÚS 84/94
důsledně na již zmíněné ústavní aspekty dodržení principů řádného

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti společnosti Bulharská A. M., s. r. o., se sídlem v Praze 1, Staré Město, Karlova 19, zastoupené Mgr. Tomášem Ferencem, advokátem se sídlem v Praze 5, Nádražní 58/110, proti rozsudkům Obvodního soudu pro Prahu 1 sp. zn. 19 C 53/2005 ze dne 19. prosince 2007 a Městského soudu v Praze sp. zn. 16 Co 317/2008 ze dne 31. října 2008 a usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1878/2010 ze dne 25. dubna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů a domáhá se jejich zrušení.

Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR v záhlaví označeným odmítnuto dovolání stěžovatelky proti předcházejícímu rozsudku odvolacího soudu - Městského soudu v Praze shora označenému, jímž byl jako věcně správný potvrzen rozsudek soudu I. stupně shora označený, podrobně zdůvodněný, kterým byla v řízení o poskytnutí slevy z kupní ceny za byt a spoluvlastnický podíl na společných částech domu i pozemku žalované stěžovatelce stanovena povinnost zaplatit žalobci jím uplatněnou slevu z kupní ceny v částce 301 925,50 Kč s přísl.

V důvodech ústavní stížnosti stěžovatelka tvrdí, že obecné soudy se v řízení dopustily řady zásadních procesních pochybení, jejichž výsledkem je vydání překvapivých a neočekávaných rozhodnutí, a to především z důvodů jejich nepřezkoumatelnosti a nesrozumitelnosti, dovolává se přitom judikatury Ústavního soudu (rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 3441/11

), přičemž konkrétně vytýká porušení ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř. s poukazem na to, že z podané žaloby vyplývalo, že žalobce slevu z kupní ceny v žalované výši dovozoval z jednotlivých částek představujících slevy za různé jím specifikované vady bytu (nedostatečná zvuková izolace, snížení užitné plochy, vady podlahy a další). Každý z uplatněných nároků bylo možno posoudit jako samostatně uplatněný nárok na přiměřenou slevu z kupní ceny, každý z nich vycházel ze samostatného skutkového tvrzení, přitom soud I. stupně, přestože např. nárok na slevu uplatňovanou pro snížení užitné plochy bytu nepovažoval za důvodný, žalobě vyhověl v celém rozsahu a odvolací soud se s námitkami stěžovatelky v tomto směru nevypořádal a neučinil tak ani soud dovolací. Ten navíc dospěl k závěru, že tato námitka je z jeho přezkumu vyloučena, a proto se k ní nevyjádřil.

Stěžovatel je však přesvědčen o tom, že se jedná o tak závažnou vadu, že k ní byl dovolací soud povinen přihlížet ex offo podle ustanovení § 242 odst. 3 o. s. ř., aniž bylo nutno v ní spatřovat otázku zásadního právního významu a postup dovolacím soudem zvolený tak je podle něj odepřením spravedlnosti.

Z těchto v ústavní stížnosti dále rozvedených důvodů navrhl zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další). Takový stav vyžadující zásahu Ústavního soudu v dané věci zjištěn nebyl.

Dovolací soud dostatečně srozumitelně s odkazem na příslušná procesní ustanovení upravující dovolací řízení i na svou judikaturu vysvětlil, z jakých důvodů nepovažoval dovolání stěžovatele za přípustné. Také soud odvolací ve svém rozhodnutí, ztotožňujícím se se skutkovými i právními závěry prvostupňového podrobně zdůvodněného rozhodnutí, řádně objasnil své důvody vedoucí jej k potvrzujícímu závěru o přiměřenosti žalobcem požadované slevy, přitom k námitce porušení ustanovení § 153 odst. 2 o. s. ř., kterou stěžovatel ve stížnosti opakuje, opodstatněně zdůraznil, že předmětem řízení byla "přiměřená sleva z ceny bytu z důvodu vadného plnění", nikoliv jednotlivé nároky žalobce.

Ústavní soud tak uzavírá, že rozhodnutí jmenovaných soudů řádně zdůvodněná nevykazují prvky libovůle, nebylo zjištěno, že by jejich právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývalo (srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn. III. ÚS 84/94

). Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatelky Ústavní soud nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu