Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3153/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3153.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court rejects request to shorten prison sentence as it lacks jurisdiction over general court judgments.

Numero d'incarto IV.ÚS 3153/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the petitioner's request to shorten his prison sentence imposed by a lower court. The petitioner argued for a reduction, but the Court determined it lacked the authority to review or alter judgments issued by ordinary courts. Consequently, the request was dismissed because the Constitutional Court's jurisdiction is limited to cassation review, not substantive changes to sentencing.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court is not empowered to shorten a prison sentence imposed by ordinary courts as it lacks jurisdiction to review the merits of such judgments.

Parole chiave

Generato dall'IA
Constitutional Court jurisdiction prison sentence reduction cassation review power ordinary court judgments substantive review limitation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zruší Ústavní soud rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod.
§ 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu
Jelikož stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci, k jejímuž projednání není příslušný, nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.
§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
2011 a zákonná šedesátidenní lhůta dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, v níž mohl stěžovatel tato rozhodnutí u Ústavního soudu napadnout, již dávno uplynula.
čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky
Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl.
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 3. září 2012 soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou v právní věci navrhovatele L. M., o návrhu na zkrácení trestu odnětí svobody uloženého stěžovateli rozsudkem Krajského soudu v Praze sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 17. 8. 2012 doručen návrh na zahájení řízení, jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal, aby mu Ústavní soud zkrátil trest odnětí svobody uložený rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010.

Z obsahu ústavní stížnosti a z odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011 (dostupné na http://www.nsoud.cz) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl výše uvedeným rozsudkem krajského soudu shledán vinným zločinem vraždy dle § 140 odst. 1 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v délce trvání deseti let. Odvolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo usnesením Vrchního soudu v Praze sp. zn. 7 To 14/2011 ze dne 1. 3. 2011 zamítnuto, dovolání stěžovatele bylo usnesením Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011 odmítnuto. Stěžovatel momentálně vykonává trest odnětí svobody ve V.

Ústavní soud v prvé řadě zkoumal, zda byl návrh podán včas a zda splňoval veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž shledal, že se jedná o návrh, k jehož projednání není příslušný.

Ústavní soud je při svém rozhodování vázán čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dle nichž lze státní moc uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zruší Ústavní soud rozhodnutí orgánu veřejné moci, shledal-li, že jeho vydáním bylo neoprávněně zasaženo do ústavně zaručených práv a svobod. Navrhovatel se ovšem nedomáhal zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010, resp. dalších na něj navazujících rozhodnutí, nýbrž požadoval, aby Ústavní soud sám rozhodl o zkrácení jeho trestu. Vydáním takového rozhodnutí by však Ústavní soud překročil své kompetence, neboť ve vztahu k rozhodnutím obecných soudů disponuje dle zákona o Ústavním soudu pouze pravomocí kasační, nikoliv pravomocí rozhodnout ve věci samé. Jinými slovy řečeno, Ústavní soud není oprávněn změnit trest uložený stěžovateli obecnými soudy a není ani oprávněn zkrátit jeho výkon.

Ovšem i kdyby Ústavní soud nevycházel striktně z formulací uváděných stěžovatelem a vyhodnotil by jeho návrh dle obsahu jako návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti, jehož prostřednictvím stěžovatel fakticky požaduje zrušení rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010 a dalších navazujících rozhodnutí, nemohl by se takovým podáním meritorně zabývat, neboť poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 6 Tdo 794/2011 ze dne 29. 6. 2011, bylo stěžovateli doručeno dne 2. 8. 2011 a zákonná šedesátidenní lhůta dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu, v níž mohl stěžovatel tato rozhodnutí u Ústavního soudu napadnout, již dávno uplynula.

Dle sdělení krajského soudu podal stěžovatel podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, který byl odložen. Ústavní soud pro úplnost uvádí, že tato skutečnost nemá na běh lhůty k podání ústavní stížnosti proti rozsudku krajského soudu sp. zn. 4 T 72/2010 ze dne 21. 12. 2010 žádný vliv (tzn. vyrozumění o odložení podnětu nelze považovat za rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytoval). Samo vyrozumění o odložení podnětu pak Ústavní soud rovněž není příslušný přezkoumávat (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 2077/12

ze dne 20. 6. 2012, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Jelikož stěžovatel požadoval, aby Ústavní soud vydal rozhodnutí ve věci, k jejímuž projednání není příslušný, nezbylo než návrh stěžovatele odmítnout dle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu. Ústavní soud nevyzýval stěžovatele k odstranění nedostatku podání spočívajícího v absenci právního zastoupení (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), neboť na výsledku řízení před Ústavním soudem by to nemohlo nic změnit.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. září 2012

Michaela Židlická, v. r.

soudce zpravodaj