Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court costs ruling as procedurally subordinate and non-exceptional.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging a district court's decision on litigation costs. The applicant argued that the lower court violated her right to a fair process by denying costs despite her case's merits, citing specific civil procedure statutes. The court ruled that costs rulings are accessory to the main judgment and require extreme procedural violations to be overturned, finding the district court's reasoning within the proper legal scope.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints against rulings on litigation costs are inadmissible unless the lower court committed an extreme violation of the right to a fair process or infringed another fundamental right.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky H. M., zastoupené JUDr. Lumírem Mondokem, advokátem se sídlem Hokejová 928/4, 101 00 Praha 10, adresa pro doručování: Biskupský dvůr 1, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. března 2012 č. j. 58 Co 66/2012-180, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Tvrdila, že odvolací soud zasáhl do jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
V návaznosti na velmi podrobně rozvedený návrh, podložený argumentací směřující k předmětu civilního sporu (vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 12 C 310/2007) a ke genezi okolností jej založivšího, se dovolávala toho, že "s ohledem na elementární spravedlnost" jí měla být proti úspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení přiznána, případně měl obecný soud aplikovat v její prospěch § 150 o. s. ř. Stěžovatelka poukázala krom jiného na podporu svého přesvědčení i na nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2862/07
a domáhala se, aby Ústavní soud napadené usnesení nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Jak plyne rozhodovací praxe Ústavního soudu, při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné, postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem (ke svévoli) nebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo [kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 259/05
,
I. ÚS 351/05
,
II. ÚS 549/06
,
I. ÚS 1056/07
,
III. ÚS 1817/07
,
I. ÚS 1030/08
,
II. ÚS 622/10
,
III. ÚS 2204/10
,
II. ÚS 3898/11
a další (dostupné na stránkách http://nalus.usoud.cz)].
Výrok o náhradě nákladů řízení, proti němuž svou kritikou stěžovatelka brojí, je ve vztahu k rozhodnutí o věci samé z povahy věci výrokem akcesorickým. Nutno zdůraznit, že je odůvodněn způsobem, jenž se pohybuje v rámci argumentačního pole ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. vymezeným. Městský soud v Praze řádně (transparentně) vyložil, proč aplikoval citované ustanovení, resp. z jakých důvodů aplikace § 143 o. s. ř., případně § 150 o. s. ř. v daném případě nepřichází v úvahu. Odůvodnění napadeného rozhodnutí, které není ani v kontradikci s rozhodovacími důvody nálezu Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 2862/07
, na nějž stěžovatelka odkázala, lze takto považovat za ústavně souladný výraz nezávislého soudního rozhodování (čl. 1 odst. 1, čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR) a na jeho obsah odkázat.
V důsledku toho bylo mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu