Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2907/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2907.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses prisoner's appeal citing prior failed parole attempt and lack of rights violation.

Numero d'incarto I.ÚS 2907/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the dismissal of his parole request. The applicant argued that courts ignored his good behavior and care for his child, violating his rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found no rights violation, noting the applicant had previously failed to utilize a parole opportunity and subsequently committed another crime.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the court finds it manifestly unfounded, as was the case here given the applicant's prior failed parole attempt and subsequent criminal conduct.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint parole request manifestly unfounded Charter of Fundamental Rights recidivism resocialization prisoner rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod
2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod.
§ 331 odst. 1 trestního řádu
stupně konstatoval, že v současné době podmínky pro vyhovění žádosti odsouzeného dány nejsou (§ 331 odst. 1 trestního řádu).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele R. A., zastoupeného Mgr. Pavlem Fryšákem, advokátem se sídlem Olomouc, Tomkova 57/27, o ústavní stížnosti proti usnesením Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 19. dubna 2012 č. j. 2 To 94/2012-29 a Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. března 2012 č. j. 5 Pp 3/2012-15, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných usnesení, jimiž byla zamítnuta jeho žádost o podmíněné propuštění z výkonu zbytku trestů odnětí svobody. Poukázal na své rozhodnutí vést v budoucnu řádný život a zejména se řádně starat o syna, který se narodil po jeho vzetí do vazby a je vychováván babičkou, dále na své řádné chování a jeho kladné hodnocení ředitelem věznice. Poněvadž na uvedené nebyl soudy vzat zřetel, cítí se jejich postupem dotčen v právu zakotveném v čl. 8 odst. 2 a čl. 40 odst. 5 Listiny základních práv a svobod. Dále v ústavní stížnosti označil nález Ústavního soudu, jenž se institutem podmíněného propuštění z výkonu trestu zabýval, a vyslovil přesvědčení, že podle jeho obsahu a závěrů mělo být při rozhodování o návrhu soudy postupováno.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci přezkoumal usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 8. 3. 2012, kterým byla zamítnuta žádost odsouzeného (nyní stěžovatele) o podmíněné propuštění z výkonu zbytku trestu odnětí svobody v trvání 12 roků a 6 měsíců a zbytku souhrnného trestu odnětí svobody v trvání 5 let, a opodstatněně podanou stížnost proti jeho výroku zamítl, když shodně se závěry učiněnými soudem I. stupně konstatoval, že v současné době podmínky pro vyhovění žádosti odsouzeného dány nejsou (§ 331 odst. 1 trestního řádu). Jestliže se odsouzený v ústavní stížnosti dovolává nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 5. 2011

sp. zn. III. ÚS 1735/10

a z tohoto cituje mj. že "podmíněné propuštění v sobě obsahuje nástroje pro pokračování resocializace, protože je spojeno se stanovením zkušební doby...", pak nutno poukázat na obsah odůvodnění napadených usnesení, kde k zamítnutí žádosti vedla soudy mj. skutečnost, že právě odsouzenému byla již jednou dána příležitost "v resocializaci pokračovat", když byl podmíněně propuštěn z předcházejícího výkonu trestu, ten však danou příležitost očekávaným způsobem nevyužil, naopak se dopustil opět trestné činnosti.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 28. srpna 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu