Constitutional Court dismisses constitutional complaint against civil court ruling on contract formation and damages.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected TRIANGOLO spol. s r. o.'s constitutional complaint challenging a civil court's dismissal of a claim for damages based on alleged breach of contract. The applicant argued that the appellate court erred by treating contract formation as a legal rather than factual issue, despite conflicting evidence. The court found no violation of fundamental rights because the lower courts correctly distinguished between factual findings and legal assessments regarding the missing price agreement.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if the Constitutional Court finds it manifestly unfounded, specifically when the contested decision does not violate fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 28. srpna 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele TRIANGOLO spol. s r. o., Wolkerova 845, Hulín, IČ 47906600, zastoupeného JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem Olomouc, Riegrova 12, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. května 2012 č. j. 32 Cdo 622/2011-199 a rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 20. července 2010 č. j. 2 Cmo 420/2005-175, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatel cestou ústavní stížnosti brojil proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci, jímž bylo změněno rozhodnutí soudu I. stupně tak, že se žaloba na zaplacení částky 318 181,- Kč s úrokem z prodlení ve výši 7 % z této částky od1. 5. 2000 do zaplacení oproti vydání 23 080 kg materiálu - ocelových tyčí o průměru 1220 mm č. tavby 52560 v jakosti 14 109.0 - zamítá. Současně konstatoval, že nejen tímto rozsudkem odvolacího soudu, ale také usnesením Nejvyššího soudu České republiky, který odmítl jeho dovolání proti rozsudku soudu II. stupně, se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky. Uvedl, že se domáhal zaplacení žalované částky na základě řádné reklamace zboží dodaného žalovaným, se kterým byla uzavřena kupní smlouva, a jestliže odvolací soud dospěl k závěru, že k uzavření smlouvy nedošlo, nemohlo ani dojít k porušení povinností z údajně neexistující smlouvy a ke vzniku tvrzených nároků, pak k tomuto závěru, dle jeho přesvědčení, dospěl soud v rozporu s provedenými důkazy. Rovněž se nemůže ztotožnit se závěry Nejvyššího soudu, který dovolání odmítl jako bezdůvodné s tím, "že uzavření smlouvy není skutkovou okolností, ale právním hodnocením".
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud s poukazem na svou judikaturu a obsah § 120 odst. 4 občanského soudního řádu dovolání, ve kterém žalobce vytýkal soudu II. stupně nesprávný závěr o tom, že mezi účastníky nedošlo k uzavření kupní smlouvy, a to přesto, že dle § 120 odst. 4 občanského soudního řádu soud měl respektovat shodné tvrzení účastníků, že kupní smlouva uzavřena byla, opodstatněně jako zjevně bezdůvodné dle § 243b odst. 1 občanského soudního řádu odmítl. V odůvodnění pak vyložil, proč v posuzované věci závěr o tom, zda byla či nebyla mezi účastníky uzavřena kupní smlouva, byl závěrem právním a nikoliv skutkovým. Z obsahu rozsudku Vrchního soudu v Olomouci nutno konstatovat, že svůj závěr o neexistenci kupní smlouvy a tedy i pro změnu rozhodnutí soudu I. stupně, soud s poukazem na § 275 odst. 4 a § 409 obchodního zákoníku, na obsah předložených listin a jednání účastníků, neobsahující návrh nebo ujednání o určení kupní ceny, vyčerpávajícím způsobem odůvodnil, a proto v dalším lze na toto přiléhavé odůvodnění odkázat.
Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné
V Brně dne 28. srpna 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu