Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2752/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2752.12.2 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against appellate court's procedural order remanding case for retrial.

Numero d'incarto IV.ÚS 2752/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a defendant against the Regional Court's decision to remand the case for a new trial. The defendant argued that the appellate court improperly evaluated evidence and failed to understand the criminal database system, but the court noted this was a procedural order rather than a final judgment on guilt. The court ruled that such non-final decisions do not require constitutional review because the defendant still has ordinary legal remedies available.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible against non-final procedural decisions that merely remand cases for retrial, as they do not definitively infringe fundamental rights when ordinary remedies remain available.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint inadmissibility procedural order remand final judgment requirement subsidiarity principle ordinary remedies exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne též tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle § 75 odst.
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
d) Ústavy], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod
čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě z podnětu státního zástupce zrušil usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o ústavní stížnosti por. Bc. V. H., zastoupeného JUDr. Marcelou Neuwirthovou, advokátkou, AK se sídlem Dělnická 434/1a, 736 01 Havířov - město, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 4. 2012 č. j. 5 To 32/2012-449 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod domáhal zrušení shora označeného usnesení, jímž Krajský soud v Ostravě z podnětu státního zástupce zrušil usnesení Okresního soudu v Karviné - pobočky v Havířově ze dne 7. 12. 2011 č. j. 10 T 144/2011-431 a okresnímu soudu uložil, aby o věci znovu jednal a rozhodl.

Stěžovatel uvedl, že byl stíhán pro skutek kvalifikovaný jednak jako zločin vydírání podle § 175 odst. 1, 2 písm. e) tr. zákoníku, jednak jako přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) a přečin nadržování podle § 366 odst. 1 téhož zákona, o kterém Okresní soud v Karviné - pobočka v Havířově usoudil, že nejde o trestné činy, avšak zažalovaný skutek by mohl být posouzen jako kárné provinění, a proto věc postoupil k rozhodnutí řediteli Krajského ředitelství Policie ČR pro Moravskoslezský kraj. Toto rozhodnutí Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením zrušil a věc vrátil zpět okresnímu soudu, s čímž stěžovatel nesouhlasil a poukázal na to, že krajský soud při svém rozhodování zcela nepochopil fungování systému databáze evidence trestního řízení, k dostupným faktům přistoupil nedůsledně, bez jakéhokoliv odůvodnění nevyhodnotil fakta svědčící ve prospěch stěžovatele a ostatní důkazy hodnotil ryze účelově.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zjišťuje, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a zda je ústavní stížnost přípustná.

Podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu soudce zpravodaj návrh usnesením odmítne též tehdy, jde-li o návrh nepřípustný; podle § 75 odst. 1 je návrh nepřípustný, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález

sp. zn. III. ÚS 62/95

ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.

Jinak řečeno, ústavní stížností napadené soudní rozhodnutí ve věci samé musí zasahovat do práv a svobod stěžovatele způsobem již nezhojitelným v rámci soustavy obecných soudů.

Podanou ústavní stížností stěžovatel brojí proti kasačnímu rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, v jehož důsledku byla věc vrácena soudu I. stupně, aby v ní znovu jednal a rozhodl. Nejedná se tedy o konečné rozhodnutí (jímž by bylo rozhodnuto o vině a trestu stěžovatele), ale o procesní usnesení, jež navrací věc do kontradiktorního soudního rozhodovacího procesu, ve kterém může stěžovatel uplatňovat všechna svá obhajovací práva, včetně námitek vztahujících se k dokazování. Již proto nelze považovat napadené usnesení Krajského soudu v Ostravě za rozhodnutí [dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy], jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatele, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. nálezy

sp. zn. IV. ÚS 290/03

ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či

sp. zn. IV. ÚS 158/04

ze dne 4. 4. 2005, N 72/37 SbNU 23, 31).

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Miloslav Výborný, v. r.

soudce zpravodaj