Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 429/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.429.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses father's claim that internet restrictions violated his parental rights and child's privacy.

Numero d'incarto II.ÚS 429/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the father's constitutional complaint against lower court orders restricting his internet use regarding his minor child. The father argued these measures violated his right to family life and privacy, claiming the courts overstepped by intervening without exhausting other remedies. The court rejected this, ruling that the lower courts properly assessed the risk to the child and that the Constitutional Court cannot act as a third instance or substitute for judicial discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court must dismiss a complaint as clearly unfounded when the lower courts have reasonably weighed the conditions for interim measures and their decisions do not constitute arbitrary deviation from legal principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint interim measures parental responsibility child protection internet restrictions arbitrary decision third instance

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma ve věci stěžovatele P. C., právně zastoupeného JUDr. Margit Beranovou, advokátkou se sídlem Rooseveltova 6/8, Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 11. 2011 sp. zn. 44 Co 270/2011 a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 13. 5. 2011 sp. zn. 83 P 22/2009, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Podáním učiněným ve lhůtě dle § 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí s tím, že jimi bylo porušeno právo na respektování rodinného života stěžovatele zaručené čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i čl. 14 téže Úmluvy.

Městský soud v Brně rozhodl o návrhu matky nezletilého M. C. o nařízení předběžného opatření tak, že se stěžovatel omezuje v rodičovské zodpovědnosti tím, že se mu ukládá zdržet se zveřejňování jakýchkoliv informací o nezletilém prostřednictvím internetu či jiných veřejně dostupných informačních prostředků, zejména informací týkajících se osobních údajů nezletilého, údajů o jeho soukromí, jeho fotografií či jiných obrazových snímků a záznamů, včetně záznamů zvukových. Matka současně s návrhem na vydání předběžného opatření podala návrh na zahájení řízení o omezení rodičovské zodpovědnosti stěžovatele.

Rozhodnutí soudu I. stupně zčásti potvrdil odvolací Krajský soud v Brně, částečně pouze přeformuloval jeho výrok.

Rozhodnutí obecných soudů obou stupňů považuje stěžovatel za bezdůvodný a nepřiměřený zásah do svých základních rodičovských práv. Během několika let existence článků a soukromého webu s fotografiemi (bez dalších osobních údajů) nedošlo k jedinému problému, ohrožení nezletilého ani zneužiti těchto informací. Přesto stěžovatel respektuje a respektoval všechna doporučení nejen soudu, ale i sociálního odboru. Soudy by neměly suplovat neschopnost či dokonce neochotu jednoho z rodičů k dohodě a do jejich rodinného života by měly zasahovat až po vyčerpání všech možností k nápravě jiným způsobem. K omezení práv člověka předběžným opatřením by pak mělo dojít pouze v závažném případě, kdy je osvědčená zatímní potřeba takového nařízení a jsou prokazatelně ohroženy poměry nezletilého.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud již mnohokrát zdůraznil, že není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví a že není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, pokud postupují v souladu s ústavními předpisy. Rovněž vymezení zásad spravedlivého procesu a nutnosti jejich dodržování se týká rozsáhlá judikatura Ústavního soudu, na kterou lze pro stručnost odkázat.

Ve shodě se svou ustálenou judikaturou Ústavní soud konstatuje, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, u nichž současně nelze případnou zjištěnou protiústavnost napravit jiným způsobem, tedy především využitím procesních prostředků daných právním systémem České republiky. Ústavní soud tak v civilním řízení (ale nejen v něm) zpravidla posuzuje jeho soulad se zásadami spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 Listiny, jehož se dovolává i stěžovatel, v jeho celku, tj. v zásadě až po pravomocném skončení řízení.

V posuzované ústavní stížnosti směřují námitky stěžovatele proti rozhodnutí o předběžném opatření. Od této skutečnosti se pak odvíjí i další posuzování věci Ústavním soudem, která však spočívá nikoliv v posouzení podmínek pro nařízení předběžného opatření; to je zásadně věcí soudů obecných, poněvadž závisí na konkrétních okolnostech toho kterého případu. To vyjadřuje Ústavní soud ve své ustálené judikatuře (srov. např. nález

sp. zn. II. ÚS 221/98

Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 16, nález č. 158, str. 171); podstatou přezkumu je posouzení ústavnosti takového rozhodnutí jen z toho pohledu, zda konkrétní nařízení předběžného opatření mělo zákonný podklad, zda bylo vydáno příslušným orgánem a zda není projevem svévole. Ústavní soud ve své předchozí judikatuře rovněž konstatoval, že při rozhodování o nařízení předběžného opatření se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků, ale jde o opatření, které má jen dočasný charakter, neboť jím konečný výsledek sporu ve věci samé prejudikován není.

Z obsahu napadených rozhodnutí je dle Ústavního soudu patrné, že soudy podmínky pro vydání předběžného opatření zvážily řádně. Ústavní soud se v projednávané věci mohl soustředit toliko na otázku, zda ze strany obecných soudů nedošlo ke zjevnému, resp. extrémnímu vybočení ze zákonných zásad. Takové pochybení v jejich rozhodnutí však neshledal.

Ani v předmětné věci tedy Ústavní soud neposuzoval projednávanou věc odlišně od své ustálené judikatury. Dospěl k závěru, že napadené usnesení bylo vydáno příslušným soudem na základě zákona; usnesení - zejména odvolacího soudu - dostatečně uvádí důvody, na nichž je založeno a vypořádává se v náležitém rozsahu i s námitkami stěžovatele obsaženými v jeho odvolání. Napadená usnesení o vydání předběžného opatření byla řádně vydána i odůvodněna.

Soud I. stupně dle odůvodnění svého usnesení vzal za dostatečně osvědčeno, že otec bez vědomí a souhlasu matky na veřejně přístupné adrese na internetu vystavuje množství osobních údajů a podrobností o nezletilém synovi, taktéž jeho fotografií, i velmi intimního charakteru. Přitom se jedná o takové podrobnosti o osobě a životě dítěte, které mohou snadno nezletilého ohrozit. Soud proto dospěl k závěru, že zájem dítěte vyžaduje, aby otci bylo uloženo zdržet se takovéhoto jednání.

Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatuje, že skutková část věci je zásadně nesporná - otec "dlouhodobě" na internetu zveřejňuje informace "velmi osobního charakteru" týkající se nezletilého syna prostřednictvím fotografií jeho osoby nebo textu o jeho osobě a rodinných poměrech. Soud dospěl k závěru, že osobní vyobrazení syna s prvky nezaměnitelnosti, jakož i všechny formy nebo způsoby sdělení o jeho prožitku místa, situace nebo rodinných poměrů, nebo o jeho zdraví a bydlišti, jsou zásahem do jeho soukromí; podobným zásahem je i provázanost jeho jména s rodinněprávním sporem rodičů. Porušování práva na soukromí a rodinný život vlastního dítěte je jednáním neslučitelným s pojmem řádné péče v mezích rodičovské zodpovědnosti.

Ústavní stížnost, jak je koncipována, je zjevně založena pouze na odlišných právních názorech stěžovatele od názoru obecných soudů, který soudy projevily v napadených rozhodnutích. Jejich závěry ve věci však nelze považovat za nepředvídatelné a ani z jejich odůvodnění se nejeví, že by soudy ve věci postupovaly svévolně či záměrně v neprospěch stěžovatele. Jejich rozhodnutí jsou logická, jasná, přesvědčivá a je tedy možno se s nimi ztotožnit i z hlediska ústavněprávního.

Ústavní soud proto musí uzavřít, že neshledal žádné porušení základních práv stěžovatele, jak bylo v ústavní stížnosti namítáno, proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. srpna 2012

Stanislav Balík

předseda senátu