Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible due to pending appeal violating exhaustion of remedies.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint as inadmissible because the applicant had simultaneously filed an appeal to the Supreme Court. The applicant argued for the review of lower court rulings, but the Court found that the principle of subsidiarity requires exhausting all ordinary remedies before seeking constitutional relief. Consequently, the Court ruled that the complaint was premature and could not be entertained while the appeal remained pending.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is inadmissible if filed before the exhaustion of all ordinary and extraordinary legal remedies, including pending appeals, as the principle of subsidiarity precludes parallel proceedings.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Michaelou Židlickou ve věci stěžovatele A. P., právně zastoupeného advokátem JUDr. Michalem Špirkem, Vysoká 92, Rakovník, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2011 sp. zn. 16 Co 164/2011 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 11. 2010 sp. zn. 31 C 227/2009, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavnímu soudu byl dne 4. 8. 2011 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozsudků obecných soudů.
Předtím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ust. § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu) - s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).
Z předmětné ústavní stížnosti vyplývá, že si stěžovatel souběžně podal též dovolání k Nejvyššímu soudu. Z ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu mimo jiné vyplývá, že Ústavní soud nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky, a že tedy stěžovatel je povinen vyčerpat oba druhy prostředků, s výjimkou obnovy řízení, která je citovaným ustanovením výslovně vyloučena, a mimořádného opravného prostředku schopného odmítnutí z důvodů závisejících na uvážení rozhodujícího orgánu ve smyslu § 75 odst. 1 věta za středníkem cit. zákona. Podal-li stěžovatel ve své věci též dovolání, je zřejmé, že dle jeho náhledu nebylo řízení v soustavě obecných soudů definitivně ukončeno. Za takových okolností však nelze dohledat prostor pro aktuální řízení před Ústavním soudem, neboť institut ústavní stížnosti je založen na principu subsidiarity.
Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Stěžovatelka ani Ústavní soud nemohou předvídat, zda dovolání bude Nejvyšším soudem vyhověno či nikoliv. Za dané situace je podání ústavní stížnosti předčasné. K výše uvedenému srovnej též např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 101/95
, Sb.n.u., sv. 4, str. 351, příp. dosud nepublikované usnesení
sp. zn. IV. ÚS 178/06
.
Ústavní soud nemá též důvod na rozhodnutí Nejvyššího soudu dále vyčkávat, neboť by tím jednak zbytečně prodlužoval řízení o ústavní stížnosti, a jednak nepřímo pobízel ostatní stěžovatele k souběžnému podávání ústavní stížnosti a dovolání, což však - jak již uvedeno - vhodné není.
Z výše vyložených důvodů proto Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k důvodnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 20. srpna 2012
Michaela Židlická, v. r.
soudce zpravodaj