Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2816/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2816.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding denial of litigation costs in civil proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 2816/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a company against a district court's refusal to award litigation costs. The complainant argued that the lower court's decision was arbitrary and violated principles of legal certainty and fair trial rights. The court determined the complaint was clearly unfounded, citing previous rulings that upheld the district court's discretion in denying costs.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded if no unauthorised interference with constitutionally guaranteed rights is found.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs civil proceedings clearly unfounded discretionary power legal certainty fair trial rights

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl.
čl. 37 odst. 2 Listiny
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 37 odst. 2 Listiny, a čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
2 Listiny, a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení výroku II.
§ 150 o. s. ř.
§ 151 odst. 2 o. s. ř.
§ 142 o. s. ř.
Závěrem pak stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před okresním soudem mohla ke způsobu zamýšlené aplikace § 142 o. s. ř. vyjádřit.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 1101/12
Constitutional Court dismisses complaint where lower court denied litigation costs as not reasonably incurred due to prior full reimbursement.
IV. ÚS 1505/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding refusal of litigation costs as unreasonable.
IV. ÚS 1778/12
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair process regarding denial of litigation cost reimbursement to successful party.
I. ÚS 3923/11
Constitutional Court joins multiple related constitutional complaints into a single proceeding for efficiency.
IV. ÚS 844/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding court costs calculation error.
I. ÚS 988/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding court costs and lawyer fees.
I. ÚS 1236/07
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 17. října 2007 ve věci ústavní stížnosti SETTO logistika, s. r. o., proti části výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. února 2007 sp. zn. 22 Co 247/2006, který zní "ve výroku o nákladech řízení pod bodem II. se rozsudek soudu I. stupně mění tak, že se žalovanému náhrada nákladů nepřiznává", a proti výroku III. téhož rozsudku, který zní "žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů odvolacího řízení".
I. ÚS 257/05
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 20. prosince 2005 ve věci ústavní stížnosti M. P. proti rozsudku Krajského soudu v Praze č. j. 23 Co 631/2004-479 ze dne 22. 2. 2005, kterým mj. nebyla přiznána žádnému z účastníků náhrada nákladů řízení.
I. ÚS 191/06
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů - ze dne 13. září 2006 ve věci ústavní stížnosti P. M. proti výroku II. usnesení Okresního soudu v Olomouci ze dne 22. 7. 2005 č. j. 26 C 14/2005-32 a proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 25. 11. 2005 č. j. 40 Co 1305/2005-43, jimiž stěžovatelce nebyla přiznána náhrada nákladů řízení.
III. ÚS 1378/07
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy - ze dne 31. října 2007 ve věci ústavní stížnosti Ing. M. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. dubna 2007 sp. zn. 23 Co 62/2007, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně tak, že se stěžovateli nepřiznává náhrada nákladů soudního řízení.
II. ÚS 2189/09
Constitutional Court allows appeal against district court ruling denying litigation costs due to fair trial violation.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové, soudkyně zpravodajky Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO, s. r. o., se sídlem v Mariánských Lázních, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou Advokátní kanceláře se sídlem v Praze 5, Janáčkovo nábř. 39/51, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. května 2012 č. j. 157 EC 506/2010-33, v řízení o zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím, za účasti Okresního soudu v Ostravě jako účastníka řízení a T. M. jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. 1. Stěžovatelka se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení práva na spravedlivý proces a práva na soudní ochranu, zaručených čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 37 odst. 2 Listiny, a čl. 90 Ústavy České republiky zrušení výroku II. shora označeného rozhodnutí Okresního soudu v Ostravě.

2. Jak se podává z ústavní stížnosti a připojených příloh, stěžovatelka se žalobou domáhala po vedlejším účastníku zaplacení částky 1 008,- Kč s příslušenstvím jakožto částky představující jízdné a přirážku k němu. Důvodem podání žaloby byla skutečnost, že vedlejší účastník cestoval dne 12. 8. 2005 dopravním prostředkem Dopravního podniku Ostrava, a. s., přičemž se na výzvu oprávněného zaměstnance Dopravního podniku Ostrava, a. s. neprokázal platným jízdním dokladem. Na základě toho mu bylo uloženo zaplatit jízdné ve výši 8,- Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 000,- Kč v souladu se smluvními přepravními podmínkami Dopravního podniku Ostrava, a. s. Vedlejší účastník tuto svou pohledávku uznal co do důvodu i výše v Dohodě s cestujícím č.

E 387844, což stvrdil svým podpisem. Předmětná pohledávka byla Dopravním podnikem Ostrava, a. s. postoupena smlouvou ze dne 14. 11. 2008 na společnost FREEDOM Investment, s. r. o. a následně na žalobce, tedy stěžovatele, smlouvou ze dne 27. 11. 2008. Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 16. května 2012 č. j. 157 EC 506/2010-33 žalobě stěžovatelky vyhověl (výrok I), současně však žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II). K nákladovému výroku okresní soud uvedl, že z počítačového systému soudu bylo zjištěno, že pod sp. zn. 185 EC 507/2010 probíhalo u daného soudu další řízení mezi totožnými účastníky, jehož předmětem byly nároky stěžovatelky na úhradu jízdného a přirážky k němu z titulu jízdy vedlejšího účastníka v dopravním prostředku Dopravního podniku Ostrava, a. s., jež stěžovatelka nabyla a svou aktivní legitimaci v řízení odůvodnila totožnými smlouvami o postoupení pohledávek.

Vedlejší účastník byl v řízeních zavázán mimo úhrady dluhu s příslušenstvím dále k úhradě nákladů řízení v částce 3 420,- Kč představující zaplacený soudní poplatek a náklady právního zastoupení. Stěžovatelce tak nic nebránilo, aby své nároky vůči vedlejšímu účastníku uplatnila u soudu jednou žalobou. Výrok o náhradě nákladů řízení je podle okresního soudu odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "o. s. ř."), kdy za dané situace nutno dovodit, že náklady, které stěžovatelce vznikly v daném řízení, nejsou účelně vynaložené, proto není možné náhradu stěžovatelce uznat.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti obsáhle oponuje závěrům soudu, který jí jako procesně úspěšnému účastníku řízení nepřiznal náhradu jejích nákladů, a to ani zčásti. Namítá, že soud své rozhodnutí dostatečně neodůvodnil a nepostupoval ani dle svého diskrečního oprávnění ve smyslu § 150 či § 151 odst. 2 o. s. ř. Stěžovatelka měla ve věci plný úspěch a důvodně očekávala přiznání přiměřené a právními předpisy stanovené náhrady nákladů řízení. Postup okresního soudu považuje za svévolný, v rozporu s principem právní jistoty a předvídatelnosti a vybočující z mezí ústavnosti. Navíc dle jejího názoru není na soudu, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc bylo pro stěžovatelku účelné či nikoliv. Na podporu své argumentace stěžovatelka odkazuje rovněž na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 1236/07

,

I. ÚS 257/05

,

I. ÚS 191/06

,

I. ÚS 3923/11

,

II. ÚS 2189/09

a

III. ÚS 1378/07

a na vyhlášku č. 64/2012 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. Závěrem pak stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že jí nebyl poskytnut prostor, aby se v řízení před okresním soudem mohla ke způsobu zamýšlené aplikace § 142 o. s. ř. vyjádřit. S ohledem na shora uvedené stěžovatelka v závěru ústavní stížnosti navrhuje, aby Ústavní soud napadený rozsudek Okresního soudu v Ostravě ve výroku II. zrušil.

II. 4. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. Čtvrtý senát Ústavního soudu se již v minulosti po skutkové i právní stránce obdobnou argumentací stěžovatelky zabýval, a to v usneseních

sp. zn. IV. ÚS 1101/12

ze dne 25. 4. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1505/12

ze dne 16. 5. 2012,

sp. zn. IV. ÚS 1778/12

ze dne 20. 6. 2012 a dalších (všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz), přičemž shledal, že závěr okresního soudu vedoucí k nepřiznání uplatněných nákladů řízení, jakož i postup, jímž okresní soud k tomuto závěru dospěl, je z hlediska ústavněprávního plně akceptovatelný. Od tohoto hodnocení neměl Ústavní soud důvod se odchýlit ani v nyní projednávané věci, proto na citovaná rozhodnutí pro stručnost v plném rozsahu odkazuje. Na věci nic nemění ani nález Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. 3. 2012 (dostupný na http://nalus.usoud.cz), neboť jak již Ústavní soud zdůraznil např. v usnesení

sp. zn. IV. ÚS 844/12

ze dne 23. 5. 2012 (dostupné na http://nalus.usoud.cz), v nálezu nabídnutá eventualita hodnocení náhradově nákladových rozsudečných výroků ve věcech tzv. "formulářových žalob" je toliko jednou z více ústavně akceptovatelných možností. Ústavní soud dále odkazuje na svůj poslední zamítavý nález ze dne 25. 7. 2012

sp. zn. I. ÚS 988/12

(dostupný na http://nalus.usoud.cz), ve kterém Ústavní soud vyslovuje obsažně své závěry k obdobné argumentaci stěžovatelky uvedené v její dříve podané ústavní stížnosti.

6. Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. srpna 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu