Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs as clearly unfounded and non-violating rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling on litigation costs. The appellant argued that the court's refusal to award full litigation expenses violated their fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court found no violation because the lower court's application of the precedent from I. ÚS 3923/11 was constitutionally compliant and fully justified.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint as clearly unfounded when the lower court's decision on litigation costs is based on a binding precedent and does not violate fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Pavla Holländera o ústavní stížnosti stěžovatele GRATO spol. s r. o., se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupeného Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou AK se sídlem Janáčkovo nábřeží 39/51, Praha 5, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2012 č. j. 117 EC 561/2009-36, o nákladech řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel ústavní stížností napadá, s tvrzením o porušení svých základních práv zaručených čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod a o porušení čl. 90 Ústavy, v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu ve výroku o nákladech řízení, a to z důvodů v zásadě již uváděných v jeho předcházejících ústavních stížnostech, podle něj svědčících pro přiznání práva na náhradu nákladů řízení v plné jím uplatňované výši.
Napadeným rozhodnutím bylo soudem I. stupně v řízení o žalobě stěžovatele pro zaplacení v žalobě specifikované finanční částky, představující nezaplacené jízdné a přirážku k němu, (kterážto pohledávka byla stěžovateli postoupena), rozhodnuto tak, že žalovaný je povinen žalovanou částku s příslušenstvím stěžovateli zaplatit. Dále byla žalovanému podle § 142 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 150 o. s. ř., s odkazem na nález Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012
sp. zn. I. ÚS 3923/11
stanovena povinnost nahradit stěžovateli na nákladech řízení odměnu za zastupování advokátem ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané jistiny, náhradu za zaplacený soudní poplatek a náhradu hotových výdajů. V odůvodnění svého rozhodnutí soud podrobně zdůvodnil, proč stěžovateli již nepřiznal dále jím požadované náklady řízení.
V posuzovaném případě, obdobně jako v předcházejících stěžovatelových věcech, Ústavní soud důvod pro svůj zásah nezjistil, neboť aplikace shora citovaného nálezu v právě projednávané věci je zcela přiléhavá a argumentace obecného soudu je ústavně konformní (srov. např.
I. ÚS 2694/12
,
I. ÚS 2581/12
,
I. ÚS 2594/12
a další).
Za tohoto stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným rozhodnutím k porušení základních práv či svobod, jichž se stěžovatel dovolává, zjevně nedošlo.
Proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta, jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2012
JUDr. Vojen Güttler
předseda senátu