Constitutional Court dismisses complaint against lower court's cost award citing no abuse of discretion.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the Czech Republic's constitutional complaint regarding a regional court's cost award in a debt dispute. The complainant argued the court erred by applying a general fee schedule instead of a reduced rate for accessory claims, claiming this violated fair trial rights. The court found no abuse of discretion, noting the lower court's reasoning was based on capitalized interest calculations and thus did not constitute an unconstitutional excess of power.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court does not review the legality of ordinary court decisions unless they involve extreme excesses exceeding the constitutional prohibition of arbitrariness.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti České republiky, Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, zastoupeného Mgr. R. R., proti rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 38 Co 40/2011 ze dne 24. května 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu, a to v jeho výroku IV., jímž byla stěžovateli stanovena povinnost nahradit v daném řízení 2. žalované - v odvolacím řízení úspěšné - náklady odvolacího řízení ve výši 26 846,- Kč.
V důvodech ústavní stížnosti stěžovatel po popisu vývoje dané věci, v níž měl postavení žalobce, zdůrazňuje, že předmětem odvolacího řízení ve vztahu mezi ním a 2. žalobkyní byly již jen úroky z prodlení ze žalované částky 70 000,- Kč, tedy příslušenství pohledávky, a odvolací soud přitom výpočet náhrady nákladů řízení v odvolání úspěšné 2. žalované provedl podle § 3 vyhlášky č. 484/2000 Sb. a zcela pominul ustanovení § 14 odst. 3 téže vyhlášky, podle něhož, je-li předmětem odvolacího řízení rozhodnutí o příslušenství, činí sazba odměny za zastoupení jen 1 000,- Kč. Rozhodl tak v rozporu s uvedeným ustanovením, aniž tento rozpor zdůvodnil, a tím podle stěžovatele zatížil své rozhodnutí prvkem libovůle, zakázané čl. 2 odst. 2 Listiny a nepřípustné v právním státě a porušil tak právo stěžovatele na spravedlivý proces.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ustáleně judikuje, že není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy
sp. zn. III. ÚS 126/04
,
III. ÚS 303/04
,
II. ÚS 539/02
,
IV. ÚS 221/04
a další). Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci
sp. zn. II. ÚS 45/94
: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení zdůvodní, jak se i v posuzovaném případě stalo. Jakkoliv odvolacímu soudu možno vytknout, že odůvodnění napadeného výroku mělo být podrobnější, je z jeho důvodů patrno, že odměnu za zastoupení stanovil z punkta 76 367,- Kč proto, že již - jak uvedl - vycházel z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 10 procent z částky 70 000,- Kč od 3. 3. 2000 do 29. 12. 2010, kdy 2. žalovaná žalovanou částku zaplatila, přitom, jak rovněž patrno z důvodu napadeného rozhodnutí, mělo být předmětem odvolání podaného stěžovatelem mj. i posouzení otázky promlčení příslušenství. Za uvedeného stavu nelze hodnotit napadený výrok odvolacího soudu jako výraz svévole a zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele tak zjištěn nebyl. Ústavní soud proto stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. července 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu