Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1820/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1820.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses claim that Czech Social Security Law improperly excludes Slovak unemployment period from disability pension eligibility.

Numero d'incarto I.ÚS 1820/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed a constitutional complaint filed by a Slovak national seeking a full disability pension. The applicant argued that the Czech Social Security Administration incorrectly excluded his period of unemployment registration in Slovakia from his required five years of insurance coverage, violating the bilateral social security agreement. The court held that lower courts correctly applied domestic law because the applicant failed to prove that Slovak conditions for counting unemployment periods could be assessed under Czech statutes, and the cited precedents involved factually distinct scenarios regarding employment before 1993.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 38 odst. 1 písm. a) a § 40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění; The Constitutional Court does not review the interpretation of simple law unless it constitutes an extreme excess of discretion, and domestic courts may apply national statutes to determine insurance periods even when bilateral agreements exist, provided the applicant cannot demonstrate otherwise.

Parole chiave

Generato dall'IA
disability pension eligibility bilateral social security agreement unemployment period recognition constitutional complaint dismissal social security coordination Czech-Slovak agreement insurance period calculation

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 38 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
§ 40 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
§ 5 odst. 1 písm. n) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 ve spojení s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující do tamtéž označeného a ústavní stížností rovněž napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 158/04
Slovenské důchody IV - aplikace Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení č.
III. ÚS 252/04
Slovenské důchody III - aplikace Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení č.
II. ÚS 405/02
Slovenské důchody I - aplikace Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení č.
III. ÚS 126/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy - ze dne 5. října 2004 ve věci ústavní stížnosti J. D. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 9. 12. 2003 sp. zn. 28 Cdo 1705/2003, rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 18. 2. 2003 sp. zn. 9 Co 390/2002 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze 3. 3. 2000 sp. zn. 18 C 283/99 ve spojení s doplňujícím rozsudkem z 29. 1. 2002 sp. zn. 18 C 283/99 o zamítnutí stěžovatelovy žaloby, kterou se po vedlejších účastnících domáhal vydání nemovitostí.
III. ÚS 303/04
Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila - ze dne 10. března 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. A. Z. proti usnesení Krajského soudu v Brně z 18. 12. 2003 sp. zn. 9 To 666/2003, jímž byla pro opožděnost zamítnuta stížnost proti ústavní stížností rovněž napadenému usnesení Městského soudu v Brně z 23. 10. 2003 sp. zn. 1 Nt 103/2003, kterým byl zamítnut stěžovatelův návrh na povolení obnovy řízení v trestní věci vedené pod sp. zn. 1 T 201/2002.
II. ÚS 539/02
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Nykodýma a soudců Dagmar Lastovecké a Pavla Rychetského - ze dne 28. června 2005 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele 1. Prof. JUDr. A. K., DrSc., 2. J. K., 3. M. K., 4. J. K., 5. JUDr. J. M. a 6. Ing. F. V. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. dubna 2002 č. j. 38 Ca 240/2001-25 a proti rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, pozemkového úřadu, ze dne 5. dubna 2001 č. j. PÚ 1255/92/1, jímž bylo rozhodnuto, že stěžovatelé nejsou vlastníky požadovaných nemovitostí.
IV. ÚS 221/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu Michaely Židlické a soudců Jana Musila a Miloslava Výborného - ze dne 13. října 2005 ve věci ústavní stížnosti MUDr. K. V. proti výrokům č. II. a III. rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. dubna 2004 č. j. 16 Co 56,57/2004-225, jimiž bylo rozhodnuto o povinnosti stěžovatele nahradit státu náklady řízení.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Slovenské důchody XXI - aplikace Smlouvy mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 23. července 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti J. Č., zastoupeného JUDr. Miloslavem Šimaljákem, advokátem se sídlem v Třinci, Beskydská 725/21, proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení č. j. 471 110 763/428 ze dne 23. dubna 2010, rozsudku Krajského soudu v Brně sp. zn. 41 Ad 36/2010 ze dne 27. října 2010 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ČR sp. zn. 3 Ads 42/2011 ze dne 21. března 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práv zaručovaných čl. 36 odst. 1 a čl. 3 odst. 1 ve spojení s čl. 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost směřující do tamtéž označeného a ústavní stížností rovněž napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 9. 6. 2010 č. j. 471 110 763/315-AHj, kterým došlo k zamítnutí námitek stěžovatele vůči rozhodnutí téhož orgánu ze dne 23. 4. 2010 č. j. 471 110 763, jímž byla zamítnuta jeho žádost o invalidní důchod pro nesplnění podmínek § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009.

Jak patrno z obsahu napadených rozhodnutí, o přiznání plného invalidního důchodu na žádost stěžovatele, který je občanem Slovenské republiky, žijícím na území Slovenska, rozhodovala Česká správa sociálního zabezpečení s ohledem na to, že sídlo jeho zaměstnavatele ke dni rozdělení ČSFR bylo na území České republiky a aplikovala tak příslušná ustanovení zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31. 12. 2009, tj. ustanovení § 38 odst. 1 písm.

a) a § 40 citovaného zákona se závěrem, že stěžovatel nezískal potřebnou dobu pojištění 5 let ke dni 10. 10. 2006, kdy byl uznán plně invalidním. Uvedený závěr byl následně potvrzen soudy v napadených rozhodnutích. Ve svých právních závěrech - vycházejících ze skutkového stavu, který byl mezi účastníky nesporný, jakož i ze zjištění učiněného z potvrzení nositele pojištění ve Slovenské republice o tom, že stěžovatel žádnou dobu pojištění podle právních předpisů Slovenské republiky nezískal, nepřisvědčily ani správní soud ani soud kasační stěžovateli, dovolávajícímu se Smlouvy uzavřené mezi ČR a SR o sociálním zabezpečení, vydané pod č. 228/1993 Sb. (dále jen Smlouva), v tom, že při aplikaci ustanovení § 40 citovaného zákona je možno při zjišťování potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod započíst i dobu, po kterou byl stěžovatel veden jako uchazeč o zaměstnání na úřadu práce ve Slovenské republice a že v jeho případě lze použít ustanovení § 5 odst. 1 písm.

n) citovaného zákona. Jak uvedl kasační soud v odůvodnění svého rozhodnutí, stěžovatel byl uznán plně invalidním od 10. 10. 2006, tedy po vstupu ČR do Evropské unie a v takovém případě je na místě v prvé řadě aplikace Nařízení Rady (EEC) 1408/71, o aplikaci soustav sociálního zabezpečení na osoby zaměstnané, samostatně výdělečně činné a jejich rodinné příslušníky pohybující se v rámci Společenství a nikoliv Smlouvy, přitom ze znění čl. 45 bodu 1 Nařízení nelze dovodit, že by doba pojištění ve Slovenské republice mohla být posuzována podle českých právních předpisů, přitom dodal, že stejným způsobem by musela ČSSZ postupovat, i kdyby bylo možno aplikovat ustanovení čl. 11 odst. 5 Smlouvy, jehož se stěžovatel dovolával, a že v úvahu nepřichází ani aplikace ustanovení § 5 odst. 1 písm.

n) zákona č. 155/1995 Sb., když podmínky pro získání doby pojištění ve Slovenské republice nemohou být posuzovány podle právních předpisů České republiky.

Proti uvedeným rozhodnutím směřuje ústavní stížnost formálně splňující zákonem stanovené náležitosti, v níž stěžovatel po rekapitulaci průběhu dané věci, včetně obsahu postupně vydávaných rozhodnutí, dává najevo nesouhlas s názory v rozhodnutích zaujatými, postup soudů považuje za nespravedlivý a diskriminační, poukazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 158/04

,

III. ÚS 252/04

a

II. ÚS 405/02

a dále dává najevo přesvědčení o tom, že pokud mu ČSSZ již dříve přiznala nárok na částečný invalidní důchod, nemůže již rozhodovat o tom, zda mu náleží plný invalidní důchod, ale jen o změně důchodu podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb. Z těchto ve stížnosti blíže rozvedených důvodů navrhuje zrušení napadených rozhodnutí.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Interpretace relevantního právního rámce provedená obecnými soudy v napadených rozhodnutích dle přesvědčení Ústavního soudu není výrazem svévole a z pohledu ústavněprávního obstojí. Argumentace Nejvyššího správního soudu v napadeném rozhodnutí v podstatě reaguje na námitky stěžovatele obsažené i v ústavní stížnosti, a proto na obsah odůvodnění jeho rozhodnutí, zdůrazňujícího nemožnost posuzování podmínek pro získání doby pojištění ve Slovenské republice podle právních předpisů České republiky, lze odkázat. K poukazu stěžovatele na jím označené nálezy Ústavního soudu třeba uvést, že tyto se týkaly skutkově odlišných případů, v nichž byla řešena v poměru k občanům ČR otázka započtení doby jejich zaměstnání získané do 31.12. 1992 u zaměstnavatele, který měl sídlo na území Slovenské republiky. Konečně k tvrzení stěžovatele, že v jeho případě mělo být rozhodováno jen o změně důchodu podle § 56 odst. 1 písm. d) zákona č. 155/1995 Sb., Ústavní soud uvádí, že tato otázka v napadených rozhodnutích řešena nebyla, stěžovatel ji v opravných prostředcích neuplatnil a Ústavní soud se jí tedy jako nepřípustnou zabývat nemohl.

Ústavní soud tak uzavírá, že zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele nezjistil, a proto z uvedených důvodů byla stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 23. července 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu