Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding enforcement of debt and interest after seven years.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by the applicant against lower court decisions regarding debt enforcement. The applicant argued that interest and procedural costs were unjustified after seven years of non-enforcement by the creditor. The court ruled that general courts acted within constitutional bounds and did not violate fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IALaw No. 182/1993 Coll., on the Constitutional Court; Law No. 82/1998 Coll., on the Protection of Human Rights and Fundamental Freedoms: The Constitutional Court lacks jurisdiction to review general court decisions unless fundamental rights are violated; mere delay in enforcement does not constitute a constitutional violation.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 12. července 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. Š., zastoupené JUDr. Marií Nedvědovou, advokátkou AK se sídlem Sokolská 295, 470 01 Česká Lípa, proti usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2011 č. j. 25 EXE 5695/2011-19 a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 30 Co 68/2012-48, za účasti 1) Okresního soudu v České Lípě a 2) Krajského soudu v Ústí nad Labem, jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 31. května 2012, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2011 č. j. 25 EXE 5695/2011-19, jakož i usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 30 Co 68/2012-48, a to pro porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 a dále čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu v České Lípě ze dne 10. října 2011 č. j. 25 EXE 5695/2011-19 byla podle pravomocného a vykonatelného směnečného platebního rozkazu, vydaného Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. dubna 2004 pod č. j. 36 Sm 336/2004-4 ve spojení s usnesením téhož soudu ze dne 30. června 2004 č. j. 36 Cm 168/2004-15, k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 17.341,- Kč spolu s 6% úrokem z prodlení od 18. února 2004 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení ve výši 3.900,- Kč a 1.800,- Kč a pro náklady exekuce, které budou v průběhu řízení stanoveny, nařízena exekuce na majetek povinné (výrok pod bodem I). Provedením této exekuce soud pověřil JUDr. Zdeňka Zítku, soudního exekutora Exekutorského úřadu Plzeň - město (výrok pod bodem II).
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 25. dubna 2012 č. j. 30 Co 68/2012-48 bylo usnesení Okresního soudu v České Lípě ve výroku pod bodem I změněno potud, že se zamítá návrh na nařízení exekuce pro částku 3 900,- Kč na základě usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. června 2004 č. j. 36 Cm 168/2004-15, jinak bylo usnesení okresního soudu potvrzeno (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II uložil krajský soud povinné nahradit oprávněné náklady odvolacího řízení.
II. V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že uhradila celou částku, kterou měla podle vykonatelného směnečného platebního rozkazu vydaného Krajským soudem v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 14. dubna 2004 č. j. 36 Sm 336/2004-4 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 30. června 2004 č. j. 36 Cm 168/2004-15 uhradit. Oprávněná poté po dobu sedmi let po ní žádnou dlužnou částku nepožadovala. Již jen z tohoto důvodu podle stěžovatelky není přiznání úroku z prodlení na místě. To se týká i nákladů řízení, které nelze považovat za účelně vynaložené náklady řízení.
III. Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.
Ústavní soud tedy přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.
Odvolací soud k námitkám stěžovatelky mimo jiné uvedl, že při nařízení exekuce vycházel z tvrzení oprávněné obsaženém v návrhu na nařízení exekuce, že povinná na základě vykonatelného směnečného platebního rozkazu uhradila jistinu ve výši 27 546,- Kč, a proto je exekuce navrhována jen pro částku 17 341,- Kč. Pokud povinná v odvolání namítala, že svůj dluh uhradila (zcela), není v této části namítána skutečnost rozhodná pro nařízení exekuce, neboť taková námitka by mohla být zohledněna pouze při rozhodování o zastavení exekuce. Jestliže je ve vykonávaném titulu uložena povinnost zaplatit úrok z prodlení, není dále exekuční soud oprávněn návrh na nařízení exekuce pro tento úrok z prodlení zamítnout, ani když je návrh na nařízení exekuce podán po více než sedmi letech, jak je namítáno v odvolání povinné.
Ústavní soud ověřil, že obecné soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Z pohledu Ústavního soudu zde není prostor pro zásah do rozhodovací činnosti nezávislých soudů.
Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.
Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 12. července 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu