Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 2285/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.2285.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming arbitrary denial of litigation costs violates constitutional rights.

Numero d'incarto II.ÚS 2285/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court ruling that denied litigation costs. The plaintiff argued the court wrongly classified costs as unnecessary because she had previously won a similar case, violating legal certainty. The court dismissed the appeal, citing established precedent that such complaints are clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court rejects constitutional complaints that are clearly unfounded, particularly those challenging cost awards based on prior litigation history without new grounds.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs legal certainty clearly unfounded arbitrary decision precedent binding district court ruling

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.
čl. 90 Ústavy
shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy a čl.
čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.
§ 142 odst. 1 o. s. ř.
§ 137 o. s. ř.
1 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 23. 3. 2012 č. j. 135 EC 156/2010-29, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení výroku II. shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD (výrok I.). Současně žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Soud však náklady posoudil jako neúčelně vynaložené, s tím že v jiném řízení se stejnými účastníky jí již náhrada nákladů řízení přiznána byla, a mohla tedy své nároky uplatnit v jedné žalobě, s níž by byly spojeny jedny náklady právního zastoupení i soudní poplatek. Tato skutečnost však nemůže být okolností odůvodňující nepřiznání náhrady nákladů řízení. Je přesvědčena, že soud ustanovení § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho postup označuje za svévolný a rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné a neodůvodněně zvýhodňující jednu stranu sporu. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, především na nález ze dne 23. 3. 2012

sp. zn. I. ÚS 3923/11

, a poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008.

Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se téže právní problematiky se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a rozhodl o nich tak, že je jako zjevně neopodstatněné usneseními odmítl (např.

sp. zn. II. ÚS 853/12

,

II. ÚS 1266/12

,

I. ÚS 1340/12

,

III. ÚS 1462/12

či

III. ÚS 1699/12

). Ani v posuzované věci, kdy napadený výrok je logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněn, nemá Ústavní soud důvodu se od této judikatury odchylovat a na závěry z ní plynoucí, jež jsou stěžovatelce známy, proto pro stručnost plně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. července 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu