Constitutional Court dismisses complaint against court costs ruling for violating fair trial rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by Dial Telekom against a lower court's decision on litigation costs. The complainant argued that the courts incorrectly assessed the admissibility of the lawsuit solely on procedural grounds without examining the substantive legal basis of the obligation. The court rejected this claim, ruling that general courts have the authority to apply procedural rules and that the lower courts acted in full accordance with established case law and statutory provisions.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not review the legality of general court decisions on litigation costs unless the application of the wrong legal provision is evident or the reasoning is flawed.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů o ústavní stížnosti stěžovatele Dial Telekom, a. s. se sídlem v Praze 8, Křižíkova 36a/237, zastoupené Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Valentinská 92/3, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 21 Co 94/2012 ze dne 16. března 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení práva na spravedlivý proces, jakož i článků 2 a 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí odvolacího soudu a domáhá se jeho zrušení.
Jak je patrno z obsahu ústavní stížnosti, napadeného usnesení a rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. 9 C 116/2011 ze dne 1. 12. 2011 bylo tímto rozhodnutím soudu I. stupně řízení o vyklizení nemovitosti, v němž měl stěžovatel postavení žalovaného, po zpětvzetí žaloby žalobcem pro vyklizení předmětné nemovitosti stěžovatelem po podání žaloby, podle § 96 odst. 2 o. s. ř. zastaveno a stěžovateli byla stanovena povinnost zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 9 280,- Kč. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud ustanovením § 146 odst. 2 věta druhá o. s. ř. s odůvodněním, že důvodnost žaloby je třeba z pohledu uvedeného ustanovení posuzovat výhradně z procesního hlediska, tedy zda žalovaný stěžovatel uspokojil žalobce, aniž by bylo nutno zkoumat, zda takovou právní povinnost skutečně měl. Odvoláním stěžovatele napadený výrok o nákladech řízení následně odvolací soud v záhlaví označeným rozhodnutím s náležitým odůvodněním jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrdil a stěžovateli stanovil povinnost nahradit žalobci náklady odvolacího řízení ve výši 960,- Kč, přitom opakovaně zdůraznil, že při aplikaci ustanovení § 146 odst. 2 o. s. ř. se důvodnost žaloby posuzuje pouze z hlediska procesního, tedy z hlediska vztahu výsledku chování žalovaného k požadavku žalobce.
Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě s odkazem na skutkové okolnosti dané věci, které podrobně popisuje, oponuje závěru obecných soudů o důvodnosti podané žaloby s tím, že soudy se nezabývaly materiální stránkou sporu a rozhodovaly pouze formálně.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, za jakých podmínek a okolností se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů. Ústavnímu soudu jako orgánu ochrany ústavnosti nepřísluší přezkoumávat zákonnost rozhodnutí obecných soudů (nález ve věci
sp. zn. II. ÚS 45/94
: in Ústavní soud České republiky, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 3, vydání 1, č. 5, Praha 1995). Totéž platí i pro rozhodnutí o nákladech řízení, kdy obecný soud aplikuje v rozhodnutí jiné ustanovení, než to, které by měl podle přesvědčení stěžovatele použít, a užití aplikovaného ustanovení řádným způsobem zdůvodní. Tak se také v posuzovaném případě, kdy, jak nutno dodat, obecné soudy postupovaly zcela v souladu s příslušnými procesními předpisy a ustálenou soudní praxí i judikaturou, stalo a na zdůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu tak lze zcela odkázat. Zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele zjištěn nebyl a Ústavní soud proto jeho stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 27. června 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu