Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2203/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2203.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding court fee exemption as clearly unfounded.

Numero d'incarto IV.ÚS 2203/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by IP.S Znojmo, a.s., against lower court decisions denying a court fee exemption. The applicant argued that the courts incorrectly assessed her financial situation, violating her right of access to court, but the Court found the objection clearly unfounded. The Court held that the lower courts properly evaluated the statutory conditions for exemption and that the applicant's ability to file the complaint itself disproved her claim of financial inability.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 138 odst. 1 občanský soudní řád; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: The Constitutional Court does not re-evaluate factual findings on fee exemption eligibility unless there is arbitrary conduct or extreme interpretative error violating constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
court fee exemption constitutional complaint access to court financial means assessment Constitutional Court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 of the Act on the Constitutional Court
§ 138 odst. 1 of the Civil Procedure Code
§ 43 odst. 2 písm. a) of the Act on the Constitutional Court

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce Miloslava Výborného a soudkyně zpravodajky Michaely Židlické v právní věci stěžovatelky IP.S Znojmo, a. s., Dobšická 4a, Znojmo, zastoupené Mgr. Vlastimilem Šopákem, advokátem se sídlem Jana Palacha 4, Znojmo, o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Brně sp. zn. 21 Co 309/2011 ze dne 5. 4. 2012 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě č. j. 9 C 65/2011-46 ze dne 16. 8. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Ústavnímu soudu byl dne 13. 6. 2012 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jehož prostřednictvím se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů.

Z obsahu ústavní stížnosti a z jejích příloh Ústavní soud zjistil, že Okresní soud ve Znojmě (dále jen "okresní soud") usnesením č. j. 9 C 65/2011-46 ze dne 16. 8. 2011 rozhodl, že se stěžovatelce nepřiznává osvobození od soudních poplatků. Usnesením Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") sp. zn. 21 Co 309/2011 ze dne 5. 4. 2012 bylo rozhodnutí okresního soudu jako věcně správné potvrzeno. Stěžovatelka napadla výše uvedená rozhodnutí ústavní stížností, v níž namítala, že obecné soudy nesprávně vyhodnotily její majetkové poměry, resp. že pominuly, že jimi zjištěná struktura majetku nesvědčí o tom, že by stěžovatelka aktuálně disponovala finančními prostředky k úhradě soudního poplatku. Dle názoru stěžovatelky postupovaly obecné soudy v jejím případě v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, proto navrhla, aby Ústavní soud usnesení krajského soudu sp. zn. 21 Co 309/2011 ze dne 5. 4. 2012 a usnesení okresního soudu č. j. 9 C 65/2011-46 ze dne 16. 8. 2011 svým nálezem zrušil.

II. Ústavní stížnost byla podána včas, byla přípustná a splňovala veškeré formální i obsahové náležitosti stanovené zákonem o Ústavním soudu, bylo tedy možno přistoupit k věcnému přezkumu napadených rozhodnutí. Poté, co tak Ústavní soud učinil, shledal, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Dle § 138 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "občanský soudní řád"), může předseda senátu přiznat účastníkovi zcela nebo zčásti osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to jeho poměry a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. V nyní projednávané věci dospěly obecné soudy k závěru, že u stěžovatelky nebyly splněny předpoklady pro osvobození od soudních poplatků a z tohoto důvodu jí toto právo nepřiznaly.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že posouzení toho, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výlučně do rozhodovací sféry obecných soudů a Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti uplatněného nároku dospěl (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 17. 8. 2000

sp. zn. IV. ÚS 271/2000

, publikované ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek č. 19, usnesení č. 28, str. 275 a násl.). Pouze tehdy, jestliže by nesprávná aplikace zákonných ustanovení obecnými soudy měla za následek porušení některého z ústavně zaručených práv či svobod, například v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, byl by Ústavní soud povolán k ochraně práv stěžovatele zasáhnout (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 4. 12. 2006

sp. zn. IV. ÚS 541/05

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 43, nález č. 216, str. 405 a násl., nebo nález ze dne 8. 7. 1999

sp. zn. III. ÚS 224/98

, publikovaný tamtéž, svazek č. 15, nález č. 98, str. 17 a násl.). Ústavní soud v tomto smyslu napadená rozhodnutí přezkoumal, přičemž vadu, jež by vyžadovala jeho zásah, nenalezl. Obecné soudy se majetkovými poměry stěžovatelky řádně zabývaly a svůj závěr o nenaplnění podmínek ustanovení § 138 odst. 1 občanského soudního řádu logicky zdůvodnily. Názoru obecných soudů, že stěžovatelka je schopna uhradit soudní poplatek ve výši 3 000 Kč, nebylo možno z hlediska ústavněprávního nic vytknout; ostatně již sama skutečnost, že stěžovatelka byla schopna podat ústavní stížnost a za tímto účelem si obstarat povinné právní zastoupení, které běžně představuje několikanásobně vyšší náklad, než kolik činil vyměřený soudní poplatek, svědčí o tom, že její tvrzení o hrozbě odepření přístupu k soudu z finančních důvodů nebylo přiléhavé.

Jelikož Ústavní soud nezjistil nic, co by svědčilo o existenci neoprávněného zásahu do stěžovatelčiných ústavně zaručených práv, nezbylo mu než její ústavní stížnost odmítnout jako zjevně neopodstatněnou dle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu