Constitutional Court dismisses appeal for missing appeal form requirements as procedural defect not violating fair trial rights.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against a district court's dismissal of her appeal due to missing formal requirements. The applicant argued that the court's notice to cure defects failed to specify the exact legal elements required under the Civil Procedure Code, violating her right to a fair trial. The court held that the decision was sufficiently reasoned, noting the applicant had ample time to correct the defects but failed to do so, thus finding no violation of her constitutional rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 205 odst. 1, 2 o. s. ř.; § 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř.; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints where lower courts reject appeals for formal defects without violating the right to a fair trial, provided the decision is logically reasoned and the party had the opportunity to cure the defects.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatelky R. B., zastoupené JUDr. Tomášem Kaiserem, advokátem se sídlem Havlíčkova 15, 110 00 Praha 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2012 č. j. 16 Co 22/2012-351, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, jímž bylo odmítnuto její odvolání proti usnesení soudního exekutora Exekutorského úřadu Karlovy Vary Mgr. Luďka Němce ze dne 8. srpna 2011 č. j. Ex 17/02-342. Stalo se tak z důvodu, že blanketní odvolání navrhovatelky nebylo dodatečně doplněno o náležitosti uvedené v § 205 odst. 1, 2 o. s. ř. a v důsledku toho bylo dle § 211 ve spojení s § 43 odst. 2 o. s. ř. odmítnuto.
Navrhovatelka se cítí být předmětným rozhodnutím Městského soudu v Praze dotčena ve svém ústavně zaručeném základním právu na spravedlivý proces zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. To z toho důvodu, že výzva soudního exekutora k odstranění vad odvolání neobsahovala (přesně popsané) formální a obsahové náležitosti uvedené v § 43 odst. 1 o. s. ř.
V důsledku této v návrhu blíže rozvedené námitky se navrhovatelka domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozhodnutí nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Ústavní soud, vědom si svého postavení strážce ústavnosti, ve své rozhodovací činnosti upřednostňuje materiální (a nikoli formální) pojetí právního státu. Takto, nikoli formálně, nahlíží i na nezbytnost dodržení principu procesní čistoty (kupř. nález
sp. zn. II. ÚS 179/01
). Při svém přezkumu Ústavní soud tudíž vychází z materiálního pojetí ústavních práv a posuzuje postup obecných soudů v rozsahu, zda nevykazuje prvky svévole.
Tvrzení navrhovatelky, že výzva soudního exekutora nesplňuje formální a obsahové náležitosti dle § 43 odst. 1 o. s. ř., Ústavní soud posoudil ve světle ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) v mezích jeho materiálního pojetí, tj. vycházeje ze smyslu a účelu institutu výzvy k odstranění vad a v té souvislosti též z předvídatelnosti rozhodovacích důvodů následně vydaného rozhodnutí.
V tomto ohledu je napadené rozhodnutí dostatečně, logicky a přesvědčivým způsobem odůvodněno. Navrhovatelka si byla vědoma, že její odvolání nesplňuje zákonem požadované náležitosti (§ 205 odst. 1, 2 o. s. ř.), podala (zastoupena právním zástupcem) včasné odvolání, které neodůvodnila s tím, že jej doplní ve lhůtě 20 dnů, přičemž tak neučinila nejen v této lhůtě, kterou si sama určila, ale ani do vydání rozhodnutí Městského soudu v Praze. V tomto kontextu je třeba vnímat i vady (v mezidobí zaslané) výzvy soudního exekutora, resp. (případnou) intenzitu dotčení v jejích právech. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, z pohledu materiálního ve svém právu na spravedlivý proces napadeným usnesením dotčena nebyla a na jeho ústavně akceptovatelné odůvodnění lze v podrobnostech odkázat.
V důsledku uvedeného bylo mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. června 2012
Vojen Güttler
předseda senátu Ústavního soudu