Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 2182/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.2182.12.1 Generato dall'IA

I.ÚS 2182/12 · Ústavní soud České republiky

Numero d'incarto I.ÚS 2182/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20. června 2012 ve věci navrhovatelky 1) L. K. a 2) H. K., zastoupených JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem Praha 10, Počernická 3104/27, o ústavní stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011 č. j. 58 Co 502/2011-163 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. dubna 2011 č. j. 5 C 102/2006-137, takto:

Regesto Legislator

Generato dall'IA

I.ÚS 2182/12 · Ústavní soud České republiky: Navrhovatelky, které se cestou ústavní stížnosti domáhaly zrušení výše označených soudních rozhodnutí, odůvodnily návrh tím, že se jimi cítí dotčeny v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedly, že soud I. stupně vyloučil k samostatnému projednání řízení o jejich žalobě na vydání označených pozemků, což odůvodnil tím, že jde o nemovitosti, které nejsou v obvodu soudu, a proto také není k rozhodování o nich soudem příslušným. Proti uvedenému rozhodnutí podaly odvolání, které však soud II. stupně odmítl.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 20. června 2012 ve věci navrhovatelky 1) L. K. a 2) H. K., zastoupených JUDr. Petrem Kšádou, advokátem se sídlem Praha 10, Počernická 3104/27, o ústavní stížnosti proti usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. listopadu 2011 č. j. 58 Co 502/2011-163 a Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 6. dubna 2011 č. j. 5 C 102/2006-137, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelky, které se cestou ústavní stížnosti domáhaly zrušení výše označených soudních rozhodnutí, odůvodnily návrh tím, že se jimi cítí dotčeny v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Uvedly, že soud I. stupně vyloučil k samostatnému projednání řízení o jejich žalobě na vydání označených pozemků, což odůvodnil tím, že jde o nemovitosti, které nejsou v obvodu soudu, a proto také není k rozhodování o nich soudem příslušným. Proti uvedenému rozhodnutí podaly odvolání, které však soud II. stupně odmítl. Poukázaly na to, že v předmětné věci se jedná o restituční spor a tím dle jejich přesvědčení se jedná o nárok, který by měl řešit jeden soud, když se jeho prostřednictvím domáhají bezplatného převodu pozemků z vlastnictví státu, přičemž jejich návrh dává soudu možnost uspokojit tento jejich nárok několika pozemky, jež dávají soudu k výběru. S rozhodnutím o vyloučení předmětných pozemků nesouhlasí také proto, že z pohledu hospodárnosti je absolutně nepřijatelné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Soudce zpravodaj mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrhem nepřípustným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 75 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených usnesení bylo zjištěno, že odvolací soud s poukazem na § 202 odst. 1 písm. a), f) a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl odvolání žalobkyň (nyní stěžovatelek) podané proti rozhodnutí soudu I. stupně o vyloučení označených nemovitostí k samostatnému řízení a nepřipuštění změny návrhu. Podle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu žalobou pro zmatečnost může účastník napadnout rovněž pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání. Tuto žalobu stěžovatelky nepodaly, nevyčerpaly tak všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje, jejich ústavní stížnost proto byla shledána nepřípustnou (§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů).

Pro výše uvedené bylo rozhodnuto tak, jak ve výroku obsaženo [§ 43 odst. 1 písm. e) shora citovaného zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. června 2012

Pavel Holländer

soudce zpravodaj