Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 1770/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.1770.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against civil contract judgment for lack of constitutional violation.

Numero d'incarto I.ÚS 1770/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by ROKOSPOL, a.s., against lower court rulings in a contract dispute. The applicant argued that courts failed to properly evaluate evidence regarding contract performance and violated fundamental rights. The court determined that the lower courts correctly applied the principle of free evaluation of evidence and did not infringe upon constitutional guarantees.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is deemed obviously unfounded and rejected if the Constitutional Court finds no interference with fundamental rights or freedoms guaranteed by the constitutional order.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint rejection free evaluation of evidence contract dispute performance principle of judicial independence civil procedure admissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a) § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl.
čl. 90 Ústavy České republiky
1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky.
čl. 82 Ústavy České republiky
§ 132 občanského soudního řádu
82 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
§ 536 odst. 2 obchodního zákoníku
§ 554 odst. 1 obchodního zákoníku
2 a § 554 odst. 1 obchodního zákoníku či soudní judikaturou.
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu
c) a § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ani založit.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 12. června 2012 v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera, soudců Pavla Holländera a Ivany Janů ve věci navrhovatele ROKOSPOL, a. s., IČ 25521446, se sídlem Praha 1, Krakovská 1346/15, zastoupeného Mgr. Ivanou Mičkeovou, advokátkou se sídlem Praha 6, Eliášova 792/29, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. února 2012 č. j. 32 Cdo 4736/2010-168, rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 16. června 2010 č. j. 4 Cmo 310/2009-145 a Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. srpna 2009 č. j. 68 Cm 182/2005-119, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech, zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i v čl. 90 Ústavy České republiky. Uvedl, že soud I. stupně zamítl jeho žalobu na splnění povinnosti žalované ze smlouvy o dílo, Vrchní soud v Praze rozsudek potvrdil. Dále vyslovil přesvědčení, že se soudy s jeho námitkami týkajícími se předávacího protokolu a neoprávněnosti osob k jeho podpisu nevypořádaly, nevyslechly označeného svědka a soudního znalce, důkazy v řízení provedené hodnotily nelogicky a dospěly tak k nesprávnému závěru o řádném splnění díla. Pro uvedené podal dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, jeho závěr že předmětná smlouva o dílo neobsahovala ujednání o povinnostech, jejichž splnění se žalobou po žalovaném domáhal, kategoricky odmítá.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a) § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, jejichž ochrany se stěžovatel v návrhu domáhá, zjištěn nebyl. Dovolací soud s poukazem na v nalézacím řízení řádně zjištěný skutkový stav a na učiněné právní závěry neshledal odůvodněnost námitky žalobce směřující proti těmto závěrům, na základě kterých Vrchní soud v Praze (shodně jako soud I. stupně) posuzoval "kvantitativní a kvalitativní vymezení a splnění" dohodnutého díla, a neshledal také, že by soud řešil otázku provedení a rozsahu sjednaného díla v rozporu s § 536 odst. 2 a § 554 odst. 1 obchodního zákoníku či soudní judikaturou. Proto Nejvyšší soud opodstatněně dovolání odmítl jako nepřípustné, když ve vyčerpávajícím odůvodnění svého rozhodnutí mj. uvedl, že bezpředmětné námitky dovolatele nemohly jeho přípustnost uplatněnou dle § 237 odst. 1 písm. c) a § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu ani založit. Pokud jde o rozsah a hodnocení soudem I. a II. stupně provedených důkazů, z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá zásada volného hodnocení důkazů obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže tedy obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/99

a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. června 2012

Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu