Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 2057/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.2057.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses pension claimant's appeal, rejecting argument that legitimate expectation violated fair process rights.

Numero d'incarto IV.ÚS 2057/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court dismissed the constitutional complaint filed by a pension applicant against administrative decisions denying her pension based on expired Soviet-Czechoslovak social security agreements. The applicant argued that the courts violated her right to a fair process by disregarding her legitimate expectation of receiving benefits accrued before the agreement's termination. The court rejected this claim, ruling that the applicant failed to prove a violation of constitutional rights and that the lower courts correctly applied the law without exceeding judicial discretion.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant fails to prove a violation of constitutional rights or if the lower court's interpretation of simple law does not constitute an extreme excess of discretion.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint legitimate expectation fair process rights judicial discretion social security agreement pension denial administrative law

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
1 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 90 Ústavy ČR
čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR
90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 19. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatelky K. K., zastoupené JUDr. Lubomírem Müllerem, advokátem se sídlem Symfonická 1496/9, 158 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. dubna 2012 č. j. 6 Ads 19/2012-16 a rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2011 č. j. 41 Ad 49/2011-18, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatelka napadla v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu, kterým byla zamítnuta její kasační stížnost směřující do tamtéž označeného a ústavní stížností rovněž napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, ze dne 4. července 2011 č. j. 525 322 393/315-JS, kterým došlo k zamítnutí námitek stěžovatelky vůči rozhodnutí téhož orgánu ze dne 8. února 2011 č. 525 322 393, jímž byla zamítnuta její žádost o přiznání starobního důchodu.

Uvedená rozhodnutí vycházejí shodně z právního názoru, že Dohoda mezi ČSSR a SSSR o sociálním zabezpečení publikovaná pod č. 116/1960 Sb. (dále jen "Dohoda") byla ve vztahu k Arménii považována za platnou do 22. září 2009, tj. do okamžiku, kdy došlo k publikaci sdělení č. 76/2009 Sb. m. s. ve Sbírce mezinárodních smluv, přičemž pokud navrhovatelka požádala o důchod až 20. října 2010, její žádosti (podané po uvedeném termínu 22. září 2009) nebylo lze vyhovět.

Stěžovatelka tvrdila, že rozhodnutími obecných soudů, jakož i předtím České správy sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, bylo zasaženo do jejího ústavně zaručeného základního práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Své přesvědčení o porušení práva spravedlivý proces odůvodnila tím, že ve smyslu právního názoru obsaženého v nálezu Ústavního soudu

sp. zn. I. ÚS 420/09

jí svědčilo legitimní očekávání na přiznání starobního důchodu. Konstatovala, že ode dne 23. září 2009, kdy bylo pod č. 76/2009 Sb. m. s. oznámeno ukončení platnosti dvoustranných smluv uzavřených mezi Československem a Sovětským svazem, nemůže mít legitimní očekávání, že jí budou započteny pojistné doby v Arménii. Oproti tomu však namítá, že od publikace citované Dohody do dne, kdy oznámení nabylo účinnosti, takové legitimní očekávání důvodně měla. Z tohoto hlediska má stěžovatelka za to, že není podstatné, kdy o přiznání důchodu požádala, nýbrž to, kdy pojistné doby "nasbírala". Pokud tomu bylo v době účinnosti Dohody, měly jí být dle jejího názoru započteny. Podpůrně se stěžovatelka vedle této argumentace také dovolávala výpovědní lhůty dle čl. 20 odst. 2 Dohody, pročež dovozovala její účinnost až do 1. ledna 2011. Z těchto v naraci návrhu blíže rozvedených důvodů se navrhovatelka domáhala, aby Ústavní soud v záhlaví označené rozsudky nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Logicky a přesvědčivě vybudovaná argumentace Nejvyššího správního soudu je naprosto korektní a z pohledu ústavněprávního obstojí, pročež na obsah ústavně souladného odůvodnění napadeného rozsudku, který reaguje na všechny námitky opětovně předložené v ústavní stížnosti, postačí takto v podrobnostech odkázat. Do rozporu s obsahem nálezu

sp. zn. I. ÚS 420/09

, jehož se navrhovatelka dovolává, se jeho závěry jakkoliv nedostávají. Navrhovatelka totiž zjevně přehlíží, že rozhodovací důvody citovaného nálezu připínaly a vymezily legitimní očekávání tehdejšího stěžovatele toliko k okamžiku podání žádosti o přiznání starobního důchodu v relaci k seznatelnosti, resp. tehdejší neseznatelnosti právního stavu (vázaly je na "seznatelný stav českého právního řádu"), a to ve vazbě na veřejnou publikaci ve Sbírce mezinárodních smluv; nynější stěžovatelce ovšem, z pohledu publikace sdělení ve Sbírce mezinárodních smluv pod č. 76/2009 Sb. m. s., v okamžiku podání žádosti o přiznání starobního důchodu legitimní očekávání tímto způsobem založené nesvědčilo, resp. přiznání starobního důchodu na základě Dohody pozbylo právní opory i ve smyslu interpretace obsažené v nálezu

sp. zn. I. ÚS 420/09

. Byť se uvedené závěry mohou navrhovatelce subjektivně jevit jako nespravedlivé, nutno v této souvislosti dodat, že soudní moci nepřísluší v rámci jejího výkonu meze relevantního právního rámce nad jejich limity rozšiřovat (čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Z uvedeného se podává, že navrhovatelka porušení svých ústavních práv neprokázala; proto Ústavní soud stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. června 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu