Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 124/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.124.12.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed because constitutional review is subsidiary to pending appeal at Supreme Court.

Numero d'incarto I.ÚS 124/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaints filed by three individuals against lower court rulings regarding property restitution. The applicants argued violations of fundamental rights but had not yet exhausted all legal remedies, as they had filed a cassation appeal pending at the Supreme Court. The court ruled that constitutional review is subsidiary and therefore inadmissible while a final decision on the last available ordinary remedy remains unmade.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are subsidiary remedies and inadmissible if the applicant has not exhausted all other legal means of protection, including pending appeals at the Supreme Court.

Parole chiave

Generato dall'IA
subsidiarity principle exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility cassation appeal pending legal certainty principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů ing. V. Š., Mgr. M. K. a J. H., všichni zastoupeni Mgr. Ing. Petrem Konečným, advokátem se sídlem v Olomouci, Na Střelnici 39, proti rozsudku Okresního soudu v Olomouci ze dne 24. února 2011 č. j. 16 C 165/95-525 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 11. října 2011 č. j. 12 Co 240/2011-577, takto :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 12. ledna. 2012, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, aby žalovaný MEZ Mohelnice, státní podnik "v likvidaci", byl povinen se stěžovateli uzavřít dohodu o vydání nemovitostí podle zákona č. 87/1991 Sb., rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci byl rozsudek soudu prvního stupně částečně zrušen a řízení bylo zastaveno, částečně potvrzen.

Stěžovatelé napadli uvedené rozsudky obecných soudů ústavní stížností s odůvodněním, že jimi došlo k porušení jejich ústavně zaručeného práva podle čl. 1, čl. 3 odst. 1, čl. 4 odst. 1 až 4, čl. 11 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud vlastním šetřením u Nejvyššího soudu zjistil, že stěžovatelé podali dne 16. dubna 2012 k Nejvyššímu soudu dovolání, o kterém dosud nebylo rozhodnuto.

Ústavní soud se proto nejprve zabýval otázkou, zda je ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku odvolacího soudu přípustná. Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je jedním z důvodů nepřípustnosti okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ústavní stížnost je totiž pojímána jako subsidiární prostředek k ochraně základních práv a svobod. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, snaží se své zásahy do činnosti orgánů veřejné moci snižovat na minimum. Ústavní soud je oprávněn rozhodnutí těchto orgánů přezkoumávat pouze v případě, že byly před podáním ústavní stížnosti vyčerpány všechny ostatní prostředky k ochraně práva, s nimiž je stěžovatel oprávněn disponovat. Pojem "vyčerpání" přitom znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, ale i dosažení rozhodnutí ve věci.

Podle ustanovení § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Z citovaného ustanovení vyplývá, že běh zákonné lhůty k podání ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu začne běžet teprve dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, a to bez ohledu na způsob rozhodnutí o tomto mimořádném opravném prostředku. Lhůta bude považována za zachovanou i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí. To znamená, že v případě souběhu ústavní stížnosti a dovolání je rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, až rozhodnutí o dovolání, bez ohledu na způsob jeho vyřízení.

Vzhledem k výše uvedenému dospěl Ústavní soud k závěru, že podaný návrh není přípustný. Předmětná ústavní stížnost směřuje pouze proti rozhodnutí obecných soudů. Rozhodnutí odvolacího soudu však v tomto případě není rozhodnutím o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Takovýmto posledním prostředkem je v předmětné věci dovolání podané k Nejvyššímu soudu, respektive rozhodnutí o něm. Pokud by Ústavní soud v této fázi ústavní stížnost věcně projednal a rozhodl, znamenalo by to, že rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání, tedy rozhodnutí o posledním opravném prostředku, by zůstalo nedotčeno rozhodnutím Ústavního soudu, což by bylo v rozporu s principem právní jistoty.

S ohledem na shora zmíněné skutečnosti Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako návrh, který je nepřípustný a o kterém bylo podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků rozhodnuto tak, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. června 2012

Pavel Rychetský

soudce zpravodaj