Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because it challenges a procedural ruling on default judgment rather than a final merits decision.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by ABITARE PRAHA against the Supreme Court's decision to vacate a default judgment and remand the case. The complainant argued that the Supreme Court failed to consider valid excuses for the defendant's absence, yet the Court held that the appealed decision was merely procedural. The Court ruled the complaint inadmissible because it targeted an intermediate procedural ruling rather than a final merits judgment, leaving the complainant with other remedies.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu: Constitutional complaints are inadmissible when they challenge procedural rulings that do not constitute final merits decisions, as the Constitutional Court acts subsidiarily after all other remedies are exhausted.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Miloslavem Výborným o ústavní stížnosti obchodní společnosti ABITARE PRAHA, spol. s r. o., se sídlem Kováků 456/28, 150 00 Praha 5, zastoupené Mgr. Ivanem Chytilem, advokátem, AK se sídlem Maiselova 15, 110 00 Praha 1 proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 29. 3. 2012 č. j. 4 Cmo 246/2011-98 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhala zrušení shora označeného usnesení, jímž Vrchní soud v Praze zrušil rozsudek pro zmeškání Městského soudu v Praze ze dne 22. 7. 2011 č. j. 25 Cm 211/2010-66 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Z napadeného usnesení připojeného k ústavní stížnosti vyplynulo, že Městský soud v Praze vydal rozsudek pro zmeškání, jímž uložil žalované obchodní společnosti creative lab, s. r. o., zaplatit stěžovatelce částku 308 449 Kč s příslušenstvím a uhradit jí náklady řízení. K odvolání žalované vrchní soud napadený rozsudek zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, neboť zjistil, že žalovaná se z jednání nařízeného Městským soudem v Praze na den 22. 7. 2011 v 8.30 hod. důvodně a včas omluvila (e-mailovou zprávou doručenou soudu dne 21. 7. 2011 ve 20.02 hod), což znamenalo, že předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b odst. 1 o. s. ř. nebyly splněny.
V ústavní stížnosti stěžovatelka rozvedla důvody, na základě kterých měla za to, že rozsudek pro zmeškání byl vydán zcela v souladu s občanským soudním řádem. Zdůraznila, že pokud se jednání ve věci nemohl pro nemoc účastnit jednatel žalované D. F., mohli žalovanou zastoupit a jednat za ni druhý jednatel P. L. nebo prokurista D. G. a upozornila, že k této skutečnosti Vrchní soud v Praze nijak nepřihlédl a s námitkami stěžovatelky v tomto směru uplatněnými se nezabýval.
Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, vždy zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje všechny předpoklady pro její přezkum, požadované zákonem o Ústavním soudu. V projednávaném případě shledal, že ústavní stížnost ač formálně bez vad, podaná včas oprávněnou a řádně zastoupenou stěžovatelkou, není přípustná a nelze ji tedy projednat.
Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.
Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
Ústavní soud setrvale judikuje, že ústavní stížností lze napadat především konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, neboť ústavní soudnictví je vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž případnou protiústavnost nelze napravit jiným způsobem (srov. nález
sp. zn. III. ÚS 62/95
ze dne 30. 11. 1995, N 78/4 SbNU 243). Ústavní stížnost je tak vůči ostatním prostředkům sloužícím k ochraně práv ve vztahu subsidiarity. Je tomu tak proto, že ochrana ústavnosti není a z povahy věci ani nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, ale je, v souladu s čl. 4 Ústavy, úkolem všech orgánů veřejné moci, v tomto smyslu zejména obecných soudů; Ústavní soud tak představuje institucionální mechanismus, nastupující teprve v případě selhání všech ostatních procesních nástrojů.
V projednávaném případě stěžovatelka napadla usnesení Vrchního soudu v Praze, kterým byl zrušen rozsudek pro zmeškání nalézacího soudu pro nedostatek podmínek k jeho vydání. Ústavní soud zcela akceptoval, že vrchní soud byl oprávněn posoudit podmínky k vydání rozsudku pro zmeškání a zjistil-li důvodnou a včasnou aktivitu žalované, nemohl než věc vrátit zpět k dalšímu řízení; potvrzení kontumačního rozsudku by za takového stavu bylo v rozporu s účelem tohoto institutu a v konečném důsledku i v rozporu s účelem civilního procesu (srov. též nález
sp. zn. I. ÚS 329/08
ze dne 20. 6. 2011, dostupný na http://nalus.usoud.cz).
Posouzením ústavní stížnosti v procesní situaci, v níž bylo napadeno rozhodnutí o zrušení rozsudku pro zmeškání a věc vrácena k dalšímu řízení, jako nepřípustné se Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zabýval (srov. usnesení
sp. zn. II. ÚS 208/06
ze dne 26. 7. 2006, usnesení
sp. zn. IV. ÚS 1698/07
ze dne 20. 8. 2007, usnesení
sp. zn. I. ÚS 932/08
ze dne 12. 8. 2009, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz) a ani v projednávané věci neměl důvod se od již zaujatého právního názoru odchýlit. Řízení bude dále pokračovat projednáním věci samé a stěžovatelka v něm dostane prostor pro realizaci veškerých procesních nástrojů k ochraně svých práv. Ústavní stížností napadené rozhodnutí tak nelze považovat za rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jež by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do základních práv a svobod stěžovatelky, a jako nezpůsobilý předmět ústavně právního přezkumu zakládá nepřípustnost ústavní stížnosti ve smyslu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu (k tomu srov. např. nálezy
sp. zn. IV. ÚS 290/03
ze dne 4. 3. 2004, N 34/32 SbNU 321, či
sp. zn. IV. ÚS 158/04
ze dne 4. 4. 2005, N 72/37 SbNU 23, 31).
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost odmítnout jako nepřípustnou podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 14. června 2012
Miloslav Výborný, v. r.
soudce zpravodaj