Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1707/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1707.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal claiming administrative court violated rights via unexpected legal interpretation shift.

Numero d'incarto IV.ÚS 1707/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against rulings from the Regional Court and the Supreme Administrative Court. The applicant argued that a sudden shift in legal interpretation by the Supreme Administrative Court, contrary to a previous decision, unlawfully prevented him from pursuing a claim regarding a 2004 administrative ruling. The court held that general courts adequately reasoned their decisions and that the applicant's claim of arbitrary judicial discretion was not substantiated.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional complaints are inadmissible if the applicant fails to demonstrate that the lower courts' interpretation of simple law constitutes an extreme excess violating constitutional rights.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint supreme administrative court legal interpretation judicial discretion fundamental rights procedural fairness unconstitutional decision

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 72 odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 5. června 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele F. K., zastoupeného JUDr. Ludmilou Krejčí, advokátkou se sídlem Starobrněnská 13, 602 00 Brno, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. března 2012 č. j. 31 A 82/2011-149 a rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. listopadu 2011 č. j. 7 As 71/2011-109, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] stěžovatel napadl v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Brně, jakož i jeho vydání přecházející tamtéž uvedený rozsudek Nejvyššího správního soudu. Tvrdil, že těmito rozhodnutími bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv zakotvených v čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Mělo se tak stát stručně shrnuto tím, že v rámci rozhodování o jeho kasační stížnosti se Nejvyšší správní soud odchýlil (pro stěžovatele překvapivě a nepředvídatelně) od závěrů obsažených v rozsudku tamního soudu ze dne 14. února 2008 č. j. 7 As 55/2007-52 a vyslovil pro Krajský soud v Brně právně závazný názor jiný, čímž měl stěžovateli v důsledku znemožnit domáhat se rozhodnutí o jeho účastenství v řízení před Městským úřadem Šlapanice, v němž bylo vydáno dne 20. ledna 2004 rozhodnutí č. j. ŽP 3001/2003-Šr, resp. v důsledku něhož odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí bylo posouzeno jako opožděné. Z těchto v naraci návrhu blíže rozvedených důvodů se stěžovatel domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Jak Ústavní soud ustáleně judikuje, není povolán k přezkumu interpretace a aplikace jednoduchého práva, nejde-li o extrémní excesy, přesahující pod aspektem zákazu svévole do ústavněprávní roviny (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 126/04

,

III. ÚS 303/04

,

II. ÚS 539/02

,

IV. ÚS 221/04

a další).

Z napadených rozsudků se podává, že obecné soudy dostatečně, logicky konzistentním a ústavně souladným způsobem reagovaly na námitky stěžovatele, jež jsou opětovně formulovány v ústavní stížnosti, a proto postačí na obsah jejich odůvodnění odkázat. Nejvyššímu správnímu soudu nelze vytýkat, že by se dopustil při formulování závazného právního názoru jurisdikční libovůle, jak stěžovatel namítá; naopak s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti vycházel z právního názoru vysloveného v rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. února 2009 č. j. 2 As 25/2007-118, přičemž nutno zdůraznit, že předchozí rozsudek téhož soudu ze dne 14. února 2008 č. j. 7 As 55/2007-52 se vztahoval ve svých rozhodovacích důvodech primárně k otázce naprosto odlišné. Pasáž, jíž se stěžovatel dovolává, nezohledňuje všechny relevantní okolnosti problému jím předestřeného, který obecné soudy aktuálně v celém jeho kontextu posuzovaly.

Potud nezbývá než uzavřít, že obecné soudy svůj právní názor přesvědčivě a náležitě odůvodnily. Porušení ústavně zaručených práv stěžovatele Ústavní soud za této situace neshledal, a proto ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků pro zjevnou neopodstatněnost odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. června 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu