Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1943/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1943.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as inadmissible because appeal was not exhausted. The court ruled the appeal was the final remedy, making the complaint premature. The decision establishes exhaustion of remedies as a strict prerequisite for constitutional review. The court rejected the claim for non-material damage compensation due to procedural defects. The ruling emphasizes that constitutional courts only intervene when ordinary remedies fail. This case clarifies the subsidiarity principle in Czech constitutional litigation. The court found the complaint inadmissible under specific statutory provisions. The judgment highlights the importance of procedural exhaustion in legal proceedings.

Numero d'incarto IV.ÚS 1943/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint as inadmissible because the applicant failed to exhaust all available legal remedies. The applicant sought non-material damage compensation but had filed an appeal, which the lower court had not yet decided on, rendering the appeal the final procedural step. The court held that the constitutional complaint was premature because the exhaustion of remedies requirement under the Constitutional Court Act was not met. Consequently, the court ruled that the constitutional complaint was inadmissible under the relevant provisions of the Constitutional Court Act.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all procedural remedies provided by law, as the exhaustion of remedies is a mandatory prerequisite for its admissibility.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint admissibility subsidiarity principle procedural remedies Constitutional Court Act premature complaint legal exhaustion

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
§ 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou o ústavní stížnosti stěžovatele R. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. ledna 2012 č. j. 23 C 268/2011-9 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. února 2012 č. j. 1 Co 34/2012-17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 24. května 2012, domáhal podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zrušení v záhlaví uvedených usnesení s tvrzením, že napadenými rozhodnutími mu byla upřena jeho ústavně zaručená základní práva, konkrétně právo domáhat se finančního odškodnění po České republice.

Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených příloh bylo zjištěno, že Krajský soud v Ostravě usnesením napadeným ústavní stížností zastavil řízení, ve kterém se stěžovatel domáhal po Městském úřadu v Odrách, správnímu odboru, po Obecním živnostenském úřadu v Odrách, po Krajském úřadu Moravskoslezského kraje, odboru vnitra a po Krajském živnostenském úřadu v Ostravě ochrany osobnosti s požadavkem na náhradu nemajetkové újmy. Důvodem zastavení řízení byla skutečnost, že stěžovatel označil v žalobě za účastníky subjekty, které nemají způsobilost vystupovat v řízení o ochranu osobnosti svým jménem a mít odpovědnost z tohoto občanskoprávního vztahu vyplývající (§ 104 odst. 1 o. s. ř.). K odvolání podanému stěžovatelem Vrchní soud v Olomouci usnesením, rovněž napadeným ústavní stížností, usnesení krajského soudu potvrdil jako zcela věcně správné. (§ 219 o. s. ř.). Vrchní soud rovněž stěžovatele poučil o tom, že proti jeho rozhodnutí je dovolání přípustné [§ 239 odst. 2 písm. a) o. s. ř. ].

Krajský soud v Ostravě Ústavnímu soudu sdělil, že stěžovatel napadl rozhodnutí vrchního soudu dovoláním, které bylo krajskému soudu doručeno dne 13. dubna 2012. Z důvodu, že stěžovatel ve stanovené lhůtě nezaplatil soudní poplatek za dovolání, bylo usnesením krajského soudu ze dne 17. května 2012 sp. z. 23 C 268/2011 dovolací řízení zastaveno. Toto rozhodnutí dosud nenabylo právní moci.

Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu, a to včetně podmínky ustanovení § 75 odst. 1 zákona, která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu), s výjimkou návrhu na obnovu řízení a mimořádného opravného prostředku, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 75 odst. 1, věta za středníkem, § 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

V posuzované věci je proti usnesení vrchního soudu přípustné dovolání. Stěžovatel před podáním ústavní stížnosti tento mimořádný opravný prostředek využil a dovolání podal. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny tvrzený protiústavní stav napravit.

Podané dovolání je tak nezbytné považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně práv stěžovatele poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně a proto Ústavní soud neshledal ani důvody pro přerušení řízení; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

Soudkyně zpravodajka proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítla podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustnou.

Z důvodu odmítnutí ústavní stížnosti pak soudkyně zpravodajka považovala za zcela neúčelné, aby stěžovatele vyzývala k odstranění vady podání, spočívající v nezastoupení stěžovatele advokátem (§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 4. června 2012

Vlasta Formánková v.r.

soudkyně zpravodajka