Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1698/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1698.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs allocation as unreasonable and predictable.

Numero d'incarto II.ÚS 1698/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r. o. against a district court's decision on litigation costs. The complainant argued that the court incorrectly deemed her legal expenses unreasonable, violating her rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court dismissed the complaint as clearly unfounded, citing established precedent that such cost assessments are within the ordinary courts' authority and legally predictable.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as clearly unfounded without hearing the parties when the contested decision is logically sound, reviewable, and consistent with established case law regarding the assessment of litigation costs.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal litigation costs allocation unreasonable expenses assessment legal aid cost reasonableness Charter of Fundamental Rights predictable judicial decision clearly unfounded complaint

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění vad.
čl. 90 Ústavy
Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu v části výroku o nákladech řízení pro porušení čl. 90 Ústavy a čl.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod
§ 142 odst. 1 o. s. ř.
§ 137 o. s. ř.
1 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka, soudkyně zpravodajky Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti stěžovatelky GRATO spol. s r. o. se sídlem Mariánské Lázně, Palackého 796/57a, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Praha 5, Janáčkovo nábř. 51/39, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2012 č. j. 184 EC 295/2010-31 v části výroku o nákladech řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedeného pravomocného rozsudku obecného soudu v části výroku o nákladech řízení pro porušení čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Okresní soud v Ostravě v záhlaví označeným rozsudkem vyhověl žalobě stěžovatelky, jíž se proti žalované domáhala zaplacení částky ve výši 1 008 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu bez platného jízdního dokladu v dopravním prostředku MHD. Současně uložil žalované povinnost zaplatit stěžovatelce na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti vytýká soudu, že o náhradě nákladů řízení rozhodl v rozporu s průběhem řízení i v rozporu s rozhodnutím ve věci. Namítá, že důvodně očekávala, že v případě úspěchu ve sporu jí bude přiznána náhrada nákladů řízení v plném rozsahu. Soud však náklady posoudil jako neúčelně vynaložené, čímž jí přivodil zjevnou nespravedlnost. Stěžovatelka má za to, že soudu ani nepřísluší, aby hodnotil, zda vynaložení nákladů na právní pomoc advokáta bylo pro žalobce účelné či nikoli. Je přesvědčena, že soud ustanovení § 142 odst. 1 a § 137 o. s. ř. aplikoval nesprávně a překročil v rozporu s principem právní jistoty meze předvídatelného rozhodování obecných soudů. Jeho postup označuje za svévolný a rozhodnutí považuje za nedostatečně odůvodněné a neodůvodněně zvýhodňující jednu stranu sporu. Na podporu svých tvrzení pak odkazuje na judikaturu Ústavního soudu, nově zejména na závěry vyslovené v nálezu ze dne 23. 3. 2012

sp. zn. I. ÚS 3923/11

, a poukazuje na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008.

Argumentačně shodnými ústavními stížnostmi stěžovatelky týkajícími se téže právní problematiky se Ústavní soud ve svých senátech již opakovaně zabýval a rozhodl o nich tak, že je jako zjevně neopodstatněné usneseními odmítl (např.

sp. zn. II. ÚS 1266/12

,

I. ÚS 1340/12

,

III. ÚS 1462/12

). Ani v posuzované věci, kdy napadený výrok je logickým, přezkoumatelným a ústavně konformním způsobem odůvodněn, nemá Ústavní soud důvodu se od této judikatury odchylovat a na závěry z ní plynoucí, jež jsou stěžovatelce známy, proto pro stručnost plně odkazuje.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl, aniž by stěžovatelku vyzýval k odstranění vad.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. května 2012

Stanislav Balík

předseda senátu