Constitutional complaint dismissed for being filed outside the 60-day statutory time limit. The court rejected the appeal against a rape conviction due to procedural delay. The court ruled the complaint inadmissible because it was submitted after the expiration of the legal deadline. The decision emphasizes that time limits for constitutional complaints are strict and cannot be extended. The court applied the principle that procedural deadlines must be strictly observed to ensure legal certainty. The ruling highlights the importance of timely filing of constitutional appeals. The court found no merit in the complaint due to the procedural defect. The decision serves as a reminder of the strict time limits for constitutional review. The court dismissed the complaint without examining its substantive merits. The ruling reinforces the necessity of adhering to statutory time limits in legal proceedings.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint without a hearing. The applicant challenged a final conviction for attempted rape and subsequent procedural decisions, but the complaint was filed 20 months after the Supreme Court's ruling. The court determined that the 60-day filing deadline prescribed by the Constitutional Court Act had expired and could not be extended. Consequently, the complaint was rejected as inadmissible under the strict time limit provisions of the relevant statute.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu; Ústavní stížnost podaná po uplynutí lhůty je nepřípustná a nelze ji prodloužit ani prominout.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. M. L., zastoupeného JUDr. Milošem Pleštilem, advokátem, se sídlem Vlčí vrch 672/28, 460 15 Liberec, proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 7. 2009, č. j. 2 T 85/2005-179, a proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 55 To 574/2009, a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1358/2010, za účasti Okresního soudu v Liberci, Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci a Nejvyššího soudu jako účastníků řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 29. 12. 2011, stěžovatel napadl rozsudek Okresního soudu v Liberci ze dne 3. 7. 2009, č. j. 2 T 85/2005-179 (dále jen "rozsudek"), kterým byl shledán vinným pokusem trestného činu znásilnění dle § 241 odst. 1 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"). Rovněž napadl usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci ze dne 12. 1. 2010, sp. zn. 55 To 574/2009 (dále jen "usnesení krajského soudu"), jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 6 Tdo 1358/2010 (dále jen "usnesení Nejvyššího soudu"), kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení krajského soudu.
II. Ústavní stížnost byla podána po lhůtě.
Ústavní soud, předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda stížnost splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Ustanovení § 72 odst. 3 až 5 zákona o Ústavním soudu stanoví následující: "Ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.
Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku.
Jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo." Tyto lhůty jsou propadné a nelze je tedy ani prodloužit, ani prominout. Zjistí-li Ústavní soud nedodržení lhůty, stížnost bez jednání odmítne.
Za rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu citované úpravy v zákoně o Ústavním soudu je v dané věci třeba považovat usnesení Nejvyššího soudu. To bylo, dle doručenek, které si Ústavní soud vyžádal, stěžovateli doručeno dne 18. 4. 2011 a jeho někdejšímu právnímu zástupci dne 11. 4. 2011. Ústavní stížnost však byla podána až dne 29. 12. 2011.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 31. května 2012
Ivana Janů
soudce zpravodaj