Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding appellate court's decision on litigation costs in restitution case.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint against the Regional Court's ruling on litigation costs in a restitution dispute. The applicant argued the appellate court improperly altered the first-instance judgment's decision on costs, claiming this violated her constitutional rights. The court found no error, noting that costs were already adjudicated in a prior partial judgment and that the appellate court's clarification was legally sound.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu; The Constitutional Court lacks jurisdiction to review ordinary courts' detailed decisions on litigation costs unless there is an extreme deviation from rules or a severe violation of the right to a fair trial.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 24. května 2012 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Vlasty Formánkové a Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti Ing. A. M., zastoupené JUDr. Jitkou Šindelkovou, advokátkou se sídlem Spálená 87/11, 110 00 Praha 1, proti výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. ledna 2012 č. j. 27 Co 330/2011, 27 Co 331/2011-956, spojené s návrhem na odklad jeho vykonatelnosti, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 30. 4. 2012, napadá stěžovatelka výrok II odvolacího soudu pro údajné porušení čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 37 odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") a čl. 90 a čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR. Spolu s návrhem na zrušení výroku II rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2012 č. j. 27 Co 330/2011, 27 Co 331/2011-956 požádala stěžovatelka o odklad vykonatelnosti napadeného výroku podle ustanovení § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").
Podstata ústavní stížnosti spočívá v nesouhlasu s rozhodnutím obou obecných soudů, které v restituční věci rozhodovaly o žalobě žalobců A. Š., PhDr. P. Š., Ing. I. N., H. Š., V. Š., Š. L., MUDr. M. L., D. L., B. B., V. B. a stěžovatelky v procesním postavení nejprve vedlejší účastnice řízení a poté hlavní interventky. Obecné soudy žalobu, resp. intervenci stěžovatelky o vydání předmětných nemovitostí zamítly a rozhodly o náhradě nákladů řízení. Žalovaným byl Středočeské energetické závody, státní podnik v likvidaci, se sídlem Praha 4, U Mlýna 1755/5.
Stěžovatelka po podrobné rekapitulaci průběhu a výsledku pravomocně skončeného řízení tvrdí, že odvolací soud nesprávně změnil "věcně a právně správný výrok konečného rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 28. 2. 2011 č. j. 5 C 88/2011-861 ve spojení s doplňujícím usnesením téhož soudu ze dne 26. 4. 2011 č. j. 5 C 88/2011-865" a tím porušil její výše uvedená ústavně garantovaná práva a svobody. Napadenému výroku II stěžovatelka zejména vytýká, že za situace, v níž vydaným částečným rozsudkem ze dne 23. 11. 2007 č. j. 5 C 88/2007-498 bylo ohledně nákladů řízení rozhodnuto tak, že o nich bude rozhodnuto v konečném rozhodnutí, nepostupoval odvolací soud v souladu se zákonem, pokud v napadeném výroku změnil rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením ve výroku o nákladech řízení ve vztahu stěžovatelky (hlavní interventky) a žalobců tak, že "o náhradě těchto nákladů řízení se nerozhoduje".
Výrok o nákladech řízení v rozhodnutí, jímž se řízení končí, je podle názoru stěžovatelky esenciální součástí rozhodnutí ve věci samé a nelze ho tedy žádným způsobem obejít či vynechat. Postup odvolacího soudu je proto protizákonný a současně i protiústavní, jestliže pouze ve svém odůvodnění tento soud odkazuje na rozsudek soudu prvního stupně ze dne 23. 11. 2007 č. j. 5 C 88/2001-498 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2008 č. j. 27 Co 125/2008-545 s tím, že o těchto nákladech již bylo pravomocně rozhodnuto.
II. Okresní soud Praha - východ rozsudkem ze dne 28. 2. 2011 č. j. 5C 88/2011-861 ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 26. 4. 2011 č. j. 5C 88/2011-865 zamítl žalobu žalobců a žalobu stěžovatelky, uplatněnou ve smyslu ustanovení § 91a o. s. ř., o vydání předmětných nemovitostí - vodní elektrárny v Brandýse nad Labem - Stará Boleslav se součástmi a příslušenstvím, včetně strojního vybavení a příslušných pozemků a rozhodl, že ve vztahu žalobců a žalovaného a žalobců a hlavní interventky nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení. Výrok o nákladech řízení odůvodnil soud poukazem na ustanovení § 150 o. s. ř.
Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 26. 1. 2012 č. j. 27 Co 330/2011, 27 Co 331/2011-956 řízení o odvolání žalovaného zastavil (výrok I), rozsudek soudu prvního stupně ve spojení s doplňujícím usnesením ve výroku o nákladech řízení ve vztahu hlavní interventky a žalobců změnil tak, že se o náhradě těchto nákladů řízení nerozhoduje (výrok II), ve zbytku rozsudek ve spojení s doplňujícím usnesením soudu prvního stupně potvrdil (výrok III), že ve vztahu žalobců a žalovaného nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení (výrok IV) a že ve vztahu hlavní interventky a žalobců a žalovaného nemá žádný z účastníků řízení právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok V).
III. Po zvážení námitek stěžovatelky a obsahu napadeného rozhodnutí dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.
Ústavní soud se ve své judikatuře opakovaně zabývá rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, přičemž opakovaně k otázce nákladů řízení konstatuje, že tato problematika zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např.
sp. zn. IV. ÚS 10/98
,
sp. zn. II. ÚS 130/98
,
sp. zn. I. ÚS 30/02
,
sp. zn. IV. ÚS 303/02
,
sp. zn. III. ÚS 255/05
,
sp. zn. II. ÚS 264/07
a další, všechny dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Ústavní soud ve své judikatuře rovněž zdůrazňuje, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů, neboť i v této problematice jde o nezávislé soudní rozhodování. Ústavní soud není proto oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srovnej např.
sp. zn. I. ÚS 457/05
). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavně právní dimenzi pouze v případě extrémního vybočení z pravidel upravující toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku porušení práva na spravedlivý proces zvlášť závažným způsobem, nebo že by bylo zasaženo i jiné základní právo (viz nález Ústavního soudu
sp. zn. II. ÚS 259/05
). Případy, v nichž Ústavní soud otevřel ústavní stížnost proti rozhodnutí o nákladech řízení věcnému přezkumu, jsou proto výjimečné (např.
sp. zn. III. ÚS 224/98
,
sp. zn. II. ÚS 598/2000
,
sp. zn. III. ÚS 619/2000
,
sp. zn. I. ÚS 633/05
, rovněž dostupné na http://nalus.usoud.cz).
Odvolací soud při svém rozhodování vyšel ze zjištění soudu prvního stupně, že ve věci spojeného řízení o nároku žalobců a stěžovatelky bylo rozhodnuto soudem prvního stupně částečným rozsudkem ze dne 23. 11. 2007 č. j. 5 C 88/2001-498, jímž byl nárok stěžovatelky zamítnut. Odvolací soud s minimální úpravou ohledně výměry jednoho z pozemků tento rozsudek potvrdil, přičemž stěžovatelce uložil povinnost zaplatit žalobcům a žalovanému na náhradu nákladů odvolacího řízení ve výroku specifikované částky. Výše označená rozhodnutí napadla stěžovatelka ústavní stížností, v níž mimo jiné namítala i údajně nesprávný výrok o náhradě nákladů řízení. O této ústavní stížnosti bylo rozhodnuto usnesením Ústavního soudu ze dne 1. 2. 2011 pod
sp. zn. IV. ÚS 1482/10
tak, že byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta.
V souvislosti s námitkou stěžovatelky o údajné absenci výroku o nákladech řízení v konečném rozhodnutí je třeba připomenout, že o jejím nároku bylo již rozhodnuto výše zmiňovaným částečným rozsudkem. O náhradě těchto nákladů řízení bylo již rovněž pravomocně rozhodnuto, jak ostatně stěžovatelka sama připouští, v ústavní stížnosti
sp. zn. IV. ÚS 1482/10
. Za této situace neměl proto soud prvního stupně o těchto nákladech řízení (opakovaně) rozhodovat. Důvody, které vedly odvolací soud ke změně odvoláním napadeného výroku soudu prvního stupně ohledně nákladů řízení, jsou ostatně jasně a srozumitelně vyloženy v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu ze dne 26. 1. 2012, na něž Ústavní soud pro krátkost svého odůvodnění jako na správné odkazuje.
Ústavní soud v projednávané věci nezjistil žádné pochybení v rozhodnutí odvolacího soudu, které by, jak tvrdí stěžovatelka, zasáhlo do jejích ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavnímu soudu proto nezbylo, než ústavní stížnost a s ní spojený návrh na odklad vykonatelnosti odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 24. května 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu