Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 3938/11 ECLI:CZ:US:2012:4.US.3938.11.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding property rights violation.

Numero d'incarto IV.ÚS 3938/11
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by three individuals against lower court rulings regarding property ownership. The applicants argued that the courts failed to consider their good faith in purchasing properties based on land registry data, despite the sales being coerced by their predecessors. The court rejected this claim, ruling that the lower courts properly addressed the arguments and that the cited precedents involved factually different cases, making the complaint obviously unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint as obviously unfounded if the lower courts have adequately addressed the arguments and the complaint relies on factually distinct precedents.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal obviously unfounded complaint property rights violation good faith defense coerced contract invalidity Constitutional Court jurisdiction factual distinction of cases

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické o ústavní stížnosti stěžovatelů 1. I. B., 2. S. B. a 3. O. K., všech zastoupených Mgr. Lenkou Kolačkovskou, advokátkou, AK Šestá 175, 273 07 Vinařice u Kladna, proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 3. 2011 č. j. 7 C 34/2010-150, ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Berouně ze dne ze dne 6. 5. 2011 č. j. 7 C 34/2010-164, a Krajského soudu v Praze ze dne 21. 9. 2011 č. j. 30 Co 308/2011-191 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé žádají zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů v jejich civilní věci pro porušení jejich práva vlastnit a užívat majetek.

Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 7 C 34/2010 zjistil Ústavní soud, že Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 21. 9. 2011 č. j. 30 Co 308/2011-191 potvrdil rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 29. 3. 2011 č. j. 7 C 34/2010-150, ve znění opravného usnesení téhož soudu ze dne ze dne 6. 5. 2011 č. j. 7 C 34/2010-164, jímž bylo vyhověno žalobě K. K. a určeno, že jeho bratr F. K. byl ke dni úmrtí vlastníkem ve výroku specifikovaných nemovitostí. Ztotožnil se se závěrem soudu prvního stupně, že F. K. uzavřel kupní smlouvu s J. T. ohledně těchto nemovitostí v důsledku fyzického donucení, tedy nikoli svobodně, a proto je kupní smlouva absolutně neplatná, pročež J.T. se nestala vlastnicí nemovitostí a nemohla vlastnické právo k nim převést na stěžovatele.

Stěžovatelé se s poukazem na nálezy

sp. zn. II. ÚS 1747/07

,

I. ÚS 143/07

a

II. ÚS 165/11

dovolávají své dobré víry, neboť při koupi nemovitostí vycházeli z údajů v katastru nemovitostí a nenesou žádnou odpovědnost za neplatnost kupní smlouvy uzavřené mezi jejich právními předchůdci. Obecným soudům vytýkají, že se otázkou dobré víry nezabývaly. Podotýkají, že koupi nemovitostí financovali z úvěru a že veškeré své úspory investovali do jejich rekonstrukce.

Dříve, než může Ústavní soud přikročit k přezkumu opodstatněnosti či důvodnosti ústavní stížnosti, je povinen zkoumat splnění podmínek její projednatelnosti. V dané věci zjistil Ústavní soud, že formálně bezvadnou a přípustnou ústavní stížnost předložili k podání ústavní stížnosti oprávnění a advokátem zastoupení stěžovatelé; současně jde o návrh, k jehož projednání je Ústavní soud příslušný. Po zvážení okolností předložené věci dospěl však Ústavní soud k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je dle článku 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti, přičemž v rámci této své pravomoci mj. rozhoduje o ústavních stížnostech proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. článek 87 odst. 1 písm. d) Ústavy]. Jestliže je ústavní stížnost vedena proti rozhodnutí obecného soudu, není povinnost ústavněprávní argumentace naplněna, je-li namítána toliko věcná nesprávnost či nerespektování jednoduchého práva, neboť takovou argumentací Ústavní soud je staven do role pouhé další instance v soustavě obecných soudů, jíž však není. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatele a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Obecné soudy se věcí stěžovatelů náležitě zabývaly a svá rozhodnutí srozumitelně zdůvodnily, přičemž se v nich vypořádaly i s námitkami stěžovatelů. K nálezům, na něž stěžovatelé poukazují, se patří poznamenat pouze tolik, že se jedná o věci skutkově odlišné.

Právní závěry nalézacího i odvolacího soudu, o něž se jejich rozhodnutí opírají, jsou z hlediska zachování kautel ústavnosti zcela akceptovatelné; nenesou znaky protiústavní nepředvídatelnosti v soudním rozhodování, svévole, extrémního interpretačního vybočení, iracionality či jiného porušení zásad spravedlivosti. Maje stěžovateli naříkaná rozhodnutí za ústavně souladná, může Ústavní soud na jejich odůvodnění plně odkázat; rozsudky ústavní stížností napadené lze pro uvedené hodnotit jako výraz nezávislého soudního rozhodování.

Z výše vyložených důvodů odmítl Ústavní soud podanou ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou dle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vlasta Formánková, v. r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu