Constitutional Court dismisses appeal as it cannot re-evaluate evidence or factual findings of lower courts.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the wife against the division of marital property. She argued that the lower courts incorrectly excluded certain assets from the joint estate and miscalculated values based on flawed evidence. The Court ruled that it lacks the authority to re-examine factual findings or re-evaluate evidence unless lower courts deviated extremely from fair trial principles, which did not occur here.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court does not have the power to re-evaluate evidence or factual findings of lower courts, as constitutional complaints are not a means to challenge specific factual conclusions derived from concrete evidence.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti Mgr. G. S., zastoupené JUDr. Arnoštem Urbanem, advokátem se sídlem tř. ČSA 300, Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 4. 2009 č. j. 21 Co 609/2008-380 a rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21. 8. 2008 č. j. 20 C 81/2003-247, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 20. 1. 2012, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, jimiž měla být porušena její základní práva garantovaná čl. 36 a čl. 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 90 Ústavy České republiky.
Napadeným rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové bylo vypořádáno společné jmění stěžovatelky a žalovaného I. S., přičemž výrokem IX. uvedeného rozsudku byla zamítnuta žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala vypořádání finančních prostředků - podílových listů, blíže označených v tomto výroku, a výrokem X. byla zamítnuta žaloba, pokud se jí stěžovatelka domáhala zaplacení částky 314 000 Kč za spoluvlastnický podíl ve výši 1/2 na nemovitosti na ul. H. č. p. XX v Hradci Králové. Dalším napadeným rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové byl rozsudek soudu prvního stupně částečně potvrzen a částečně změněn tak, že bylo vymezeno, které věci jsou přikázány do výlučného vlastnictví stěžovatelky a žalovaného, resp. do podílového spoluvlastnictví účastníků, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit stěžovatelce vypořádací podíl a stěžovatelka byla zavázána vydat žalovanému barevný televizor Sony. Stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, v němž napadla posouzení dvou majetkových hodnot - podílových listů a spoluvlastnického podílu na domě č.p. XX. Nejvyšší soud její dovolání usnesením ze dne 26. 10. 2011 č. j. 22 Cdo 4097/2009-430 odmítl jako nepřípustné, neboť neshledal žádnou otázku zásadního právního významu, kterou by bylo třeba řešit.
Stěžovatelka nesouhlasí s názorem obecných soudů, že podílové listy nenáležely do společného jmění manželů, neboť byly od počátku ve vlastnictví bratra žalovaného. Má za to, že tento závěr je v rozporu s provedeným dokazováním, z něhož vyvozuje, že žalovaný měl sice oprávnění provádět obchody s podílovými listy svého bratra, ale současně měl také svoje podílové listy. Stejně tak je dle jejího názoru v rozporu s provedeným dokazováním závěr ohledně částky, která byla ze společného majetku vynaložena na pořízení spoluvlastnického podílu žalovaného na domu čp. XX, neboť má za to, že z listinných důkazů vyplývá, že na daný účel byla vynaložena částka 1 511 000 Kč. Za nevěrohodné přitom označuje výpovědi svědků zainteresovaných na výsledku řízení.
Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojenými listinnými materiály z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, a dospěl k závěru, že stížnost není opodstatněná.
Stěžovatelka v ústavní stížnosti napadá posouzení dvou majetkových hodnot, které podle jejího názoru měly být předmětem vypořádání společného jmění manželů, přičemž namítá, že v tomto směru učiněná skutková zjištění nemají oporu v provedeném dokazování.
Argumentace stěžovatelky však postrádá ústavněprávní rovinu. Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat dokazování nebo je provádět znovu. Ústavní stížnost není prostředkem ke zpochybnění skutkových závěrů vyvozených z konkrétních důkazů; přistoupil-li Ústavní soud k přehodnocení důkazů provedených obecnými soudy, učinil tak výjimečně tehdy, pokud jejich hodnocení zcela extrémně vybočovalo z pravidel, jež jsou součástí spravedlivého procesu. Nic takového se však v projednávané věci nestalo.
Soudy prvního i druhého stupně provedly posouzení obou stěžovatelkou vznesených nároků k vypořádání zcela shodně. Odvolací soud za účelem zjištění, zda do vypořádání má být zahrnuta hodnota podílových listů a spoluvlastnický podíl na domu čp. XX, doplnil dokazování provedené soudem prvního stupně a nové důkazy řádně zhodnotil jak jednotlivě, tak i ve vzájemné souvislosti s ostatními důkazy, přičemž se neopomněl zabývat jejich věrohodností. Pokud i poté dospěl k závěru, že žalovaný prokázal, že podílové listy nebyly součástí společného jmění a jejich hodnota není součástí vypořádání, a že stěžovatelka již obdržela na svůj podíl z titulu investice do nemovitosti částku 436 000 Kč a nemá pohledávku na další plnění, z ústavního hlediska nelze jeho postupu cokoli vytknout.
Obecné soudy svá rozhodnutí v souladu s principy obsaženými v hlavě páté Listiny řádně, vyčerpávajícím a ústavně konformním způsobem odůvodnily a srozumitelně a logicky vysvětlily, jakými úvahami se řídily při hodnocení důkazů a jaká ustanovení právních předpisů použily pro posouzení zjištěného skutkového stavu. Skutečnost, že dospěly k odlišným závěrům, než jsou ty, které předkládá stěžovatelka, není sama o sobě porušením práva na spravedlivý proces.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako zjevně neopodstatněnou.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 17. května 2012
Stanislav Balík, v. r.
předseda senátu