Constitutional Court dismisses appeal against Supreme Court's rejection of eviction appeal as clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by tenants against the Supreme Court's decision to dismiss their appeal. The Supreme Court had ruled that the tenants failed to formulate a legal question with fundamental significance regarding the eviction judgment. The Court determined the complaint was clearly unfounded because the Supreme Court's reasoning was exhaustive and did not violate fundamental rights.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint shall be rejected as clearly unfounded if the Supreme Court's decision is based on exhaustive reasoning and does not violate fundamental rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 15. května 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatelů 1) J. S. a 2) K. S., zastoupených JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., advokátem se sídlem Praha, Bolzanova 1, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. ledna 2012 sp. zn. 26 Cdo 2980/2011, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Navrhovatelé se cestou ústavní stížnosti domáhali zrušení výše citovaného usnesení, jímž Nejvyšší soud odmítl jejich dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26. 4. 2011 sp. zn. 23 Co 511/2008, když rozhodnutí odůvodnil tím, že dovolatelé nezformulovali otázku, s níž by spojili zásadní právní význam napadeného rozsudku. Uvedli, že v dovolání brojili proti závěru odvolacího soudu, dle něhož v dané situaci nelze za použití ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákona zamítnout žalobu na vyklizení předmětného bytu. Proto považují rozhodnutí Nejvyššího soudu za učiněné v rozporu se základními občanskými právy, zakotvenými v Ústavě České republiky a v Listině základních práv a svobod.
Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který stěžovateli zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Podle obsahu stížností napadeného usnesení, které si Ústavní soud k přezkoumání zajistil (když k návrhu připojeno účastníky ani právním zástupcem v souladu s § 72 odst. 6 výše citovaného zákona o Ústavním soudu nebylo) a které stěžovatelé navrhovali zrušit, Nejvyšší soud opodstatněně konstatoval, že dovolání žalovaných není podle § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu přípustné a důvodně je proto v souladu s § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) občanského soudního řádu odmítl. V odůvodnění se s poukazem na obsah rozsudku soudu II. stupně a dovolání stěžovatelů, na svou obsáhlou judikaturu vztahující se k výkonu práva z hlediska ustanovení § 3 odst. 1 občanského zákona, na § 237 odst. 1 písm. c) a § 241a odst. 2 písm. a) občanského soudního řádu, s uplatněnými dovolacími námitkami stěžovatelů vypořádal a na toto vyčerpávající odůvodnění lze v dalším odkázat. I když stěžovatelé v ústavní stížnosti neuvedli, v jakém konkrétním právu se cítí usnesením Nejvyššího soudu dotčeni (v návrhu označili základní občanská práva zakotvená v Ústavě ČR a Listině základní práv a svobod), nutno uvést, že postupem a rozhodnutím Nejvyššího soudu zásah do práva stěžovatelů na soudní a jinou právní ochranu (čl. 36 Listiny základních práv a svobod) zjištěn nebyl.
Pro výše uvedené byl návrh, jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 15. května 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu