Constitutional Court dismisses constitutional complaint against search warrant due to insufficient justification for urgency.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by J. G. against a search warrant issued by the District Court in Opava. The complainant argued that the warrant violated her fundamental rights because it was issued during the investigation phase without meeting statutory requirements for urgency and non-repeatability. The Court ruled that the specific circumstances of the case, including the need to secure evidence of a weapon and potential fingerprints, clearly demonstrated the necessity for an immediate search, thereby validating the warrant's justification.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 160 odst. 4 trestního řádu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu: The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint against a search warrant if the specific circumstances of the case clearly demonstrate the necessity for an immediate search, thereby satisfying the statutory requirement for urgency.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl dne 3. května 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické o ústavní stížnosti J. G., zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem Ostrava, Moravská Ostrava, Preslova 9/361, proti příkazu k domovní prohlídce vydanému Okresním soudem v Opavě pod sp. zn. 0Nt 1503/2012 dne 27. února 2012, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou ústavní stížností napadla stěžovatelka v záhlaví uvedené rozhodnutí Okresního soudu v Opavě s tvrzením, že jím došlo k zásahu do jejích ústavně zaručených základních práv, zakotvených v čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 4 odst. 1, čl. 7, čl. 10 odst. 1, 2 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod, jakož i čl. 1 Ústavy ČR. Obecnému soudu v podstatě vytýká, že předmětný příkaz k domovní prohlídce vydal za situace, kdy nebyly pro jeho vydání splněny zákonné předpoklady. Shledává odůvodnění příkazu nedostatečným především s ohledem na to, že byl vydán ve stadiu prověřování podezřelého, což klade na samotné odůvodnění mnohem vyšší nároky, neboť pro takový případ se soud musí vypořádat s otázkou neodkladnosti a neopakovatelnosti úkonu v souladu s ustanovením § 160 odst. 4 trestního řádu, a to se v daném případě nestalo. Na podporu svých vývodů o dotčení ústavních práv poukazuje na rozhodnutí Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 536/06
,
II. ÚS 362/06
a další. Z těchto (v návrhu blíže rozvedených) důvodů stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud určil, že předmětným příkazem byla porušena práva zaručovaná čl. 7, čl. 10 a čl. 12 Listiny základních práv a svobod a čl. 1 Ústavy ČR.
Senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
V nálezu
sp. zn. IV. ÚS 1780/07
Ústavní soud navázal na svou přecházející judikaturu, týkající se příkazu k domovní prohlídce (srov. kupř. nálezy
sp. zn. II. ÚS 298/05
,
II. ÚS 362/06
,
II. ÚS 789/06
,
II. ÚS 474/07
) a provedl současně její zpřesnění, přičemž, jak již uvedeno v dalším jeho rozhodnutí
sp. zn. III. ÚS 3640/11
, dal najevo názor akceptující dostatečnost odůvodnění příkazu k domovní prohlídce i pro případ, že o neodkladnosti provedené prohlídky specifické okolnosti dané kauzy (v odůvodnění příkazu popsané) zřejmě svědčí.
Z obsahu ústavní stížností napadeného rozhodnutí, vydaného podle § 83 odst. 1 trestního řádu, se z pohledu relevantního pro tento přístup podává, že obecný soud zrekapituloval příslušný návrh státního zástupce, obsahující i odkaz na ohledání místa činu, z něhož bylo zjištěno, že došlo k poškození specifikovaných věcí z majetku poškozeného střelbou dosud neznámého pachatele a že s ohledem na polohu domu poškozeného a domů sousedních mohlo ke střelbě docházet z oken domu, v němž byla nařízena domovní prohlídka. Na základě studia spisu pak soud shrnul svůj postoj tak, že v dané věci, v níž jde o prověřování podezření ze spáchání přečinu poškození cizí věci podle § 228 odst. 1 trestního zákona, je podezření podloženo zatím shromážděnými poznatky s tím, že lze důvodně předpokládat, že v domě stěžovatelky by se mohla nacházet věc důležitá pro trestní řízení, a to zbraň, která je používána k páchání uvedené trestné činnosti; domovní prohlídkou bude potvrzeno či vyvráceno podezření, že se v domě střelná zbraň nachází a v případě zajištění zbraně pak získat daktyloskopické stopy a provést odborné vyjádření z oboru kriminalistika, což může přispět ke zjištění pachatele. Z dané situace podle Ústavního soudu evidentně plyne potřeba provedení domovní prohlídky bez prodlení, okolnosti daného případu o neodkladnosti daného úkonu zjevně svědčí. Napadený příkaz k domovní prohlídce tak připodobňovat k situaci posuzované v rozhodnutích Ústavního soudu, jichž se stěžovatelka dovolává, nelze. Pro uvedené tak Ústavní soud nedospěl k závěru, že by šlo o případ zneužití daného institutu, které by odůvodňovalo kasaci napadeného rozhodnutí, a proto ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 3. května 2012
Miloslav Výborný
předseda senátu Ústavního soudu