Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 1494/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.1494.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding partial denial of litigation costs in a trivial case.

Numero d'incarto II.ÚS 1494/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by GRATO spol. s r.o. against a district court ruling that denied full litigation cost reimbursement. The applicant argued the decision violated her right to a fair process, but the Court noted the disputed amount was trivial and the lower court's reasoning was based on the applicant's conduct in similar cases. The Court held that denying costs in such trivial matters is not arbitrary and falls within the domain of ordinary courts unless the decision is extreme.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses constitutional complaints as manifestly unfounded when the disputed amount is trivial and the lower court's decision does not exhibit an extreme contradiction with principles of justice.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint litigation costs trivial case manifestly unfounded fair process proportionality ordinary court jurisdiction

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
čl. 90 Ústavy
1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i ustanovení čl. 90 Ústavy.
§ 202 odst. 2 občanského soudního řádu
Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost již poněkolikáté směřuje proti rozhodnutí o částce 1 008 Kč, kterou je třeba s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu nutno označit za bagatelní.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 695/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming fair trial rights violated by small claims court rules. Stipulates that bagatelní cases do not require multi-level proceedings. Upholds district court's refusal to join related cases.
IV. ÚS 248/01
Constitutional Court dismisses appeal claiming unfair trial due to unexamined witnesses in minor traffic damage case.
IV. ÚS 8/01
Constitutional Court dismisses appeal against traffic fine, ruling general courts handle evidence review.
III. ÚS 405/04
Constitutional complaint dismissed in trivial case where lower court's reasoning was sufficient despite minor evidentiary gaps.
III. ÚS 602/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding medical chamber fee as trivial and non-justiciable.
III. ÚS 748/07
Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded due to trivial compensation amount.
II. ÚS 935/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding partial denial of legal costs in a trivial case.
II. ÚS 996/12
Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding partial denial of litigation costs in a trivial case.
II. ÚS 984/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding partial denial of litigation costs in a trivial case.
II. ÚS 1266/12
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding partial legal costs award in a trivial case as unreasonable.
I. ÚS 3923/11
Constitutional Court joins multiple related constitutional complaints into a single proceeding for efficiency.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Stanislava Balíka, soudkyně Dagmar Lastovecké a soudce Jiřího Nykodýma ve věci ústavní stížnosti GRATO spol. s r. o., se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, č. j. 126 EC 109/2010-39 ze dne 27. ledna 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje náležitosti § 34, 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného soudního rozhodnutí, jímž mělo být porušeno její právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i ustanovení čl. 90 Ústavy.

Stěžovatelka je přesvědčena, že k zásahu do jejích ústavně garantovaných práv došlo tím, že příslušný soud jí nepřiznal náhradu nákladů řízení v plné výši, když shledal, že tyto náklady nebyly účelně vynaloženy.

Ústavní soud zjistil, že ústavní stížnost již poněkolikáté směřuje proti rozhodnutí o částce 1 008 Kč, kterou je třeba s odkazem na ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu nutno označit za bagatelní. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi (např. rozhodnutí ve věcech

sp. zn. IV. ÚS 695/01

,

IV. ÚS 248/01

,

IV. ÚS 8/01

,

III. ÚS 405/04

,

III. ÚS 602/05

,

III. ÚS 748/07

aj.) dal najevo, že v takových případech - s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž, jak plyne ze shora uvedeného, napadené rozhodnutí považovat nelze - je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.

Výše popsaná situace, v níž by byl Ústavní soud oprávněn zasáhnout a zrušit naříkané rozhodnutí, v projednávané věci nenastala. Nalézací soud dostatečně zjistil skutkový stav, na který pak aplikoval příslušná zákonná ustanovení, jež v uspokojivé míře vyložil, přičemž tento svůj postup dostatečně osvětlil v odůvodnění svého rozhodnutí, které tak nelze označit za arbitrární, nadmíru formalistické či zakládající extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry.

Ústavní soud pokládá za potřebné konstatovat, že otázku náhrady nákladů řízení ve své judikatuře řešil již mnohokrát. Zde je nutno opakovaně připomenout, že při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení postupuje velmi zdrženlivě a výrok o náhradě nákladů řízení ruší pouze výjimečně. Ústavní soud zastává názor, že rozhodování o nákladech řízení je výhradně doménou obecných soudů. Podrobit přezkumu je oprávněn pouze taková rozhodnutí, která by měla charakter extrémního rozporu s principy spravedlnosti. To se však v předmětné věci nestalo. Okresní soud v Ostravě své rozhodnutí odůvodnil s přihlédnutím k chování stěžovatelky v jiných, typově však zcela shodných sporech vedených u téhož soudu, což reflektuje aktuální judikaturu Ústavního soudu ve věci odkupu a následného vymáhání pohledávek (zvláště od dopravních podniků). Ústavní soud neshledal, že by v této věci došlo k jakémukoli porušení obecného, natožpak ústavně zaručeného základního práva.

Naopak, celkový postup stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, která jsou zahájena vzorovým návrhem na vydání platebního rozkazu, v němž jsou měněny pouze identifikační údaje žalované strany, datum jízdy bez platného jízdního dokladu a příslušná linka MHD, číslo smlouvy uzavřené s cestujícím, celková výše dluhu (součet jízdného a přirážky) a počátek prodlení, svědčí o její bezohlednosti, která již nemá nic společného s řádným uplatňováním práva zákonnými prostředky. Jedná se v podstatě o parazitování na drobných pohledávkách vůči občanům, které jsou uměle "nafukovány" do nesmyslné výše, a sice za účelem zajištění snadného výdělku. Takovýto postup tedy právem nebyl ze strany okresního soudu akceptován. Ostatně stejný závěr již Ústavní soud učinil v celé řadě dalších rozhodnutí o návrzích stěžovatelky, vedených u Ústavního soudu pod

sp. zn. II. ÚS 935/12

,

II. ÚS 996/12

,

II. ÚS 984/12

,

II. ÚS 1266/12

a další, na které lze též odkázat.

K otázce náhrady nákladů řízení v tzv. bagatelních věcech, které jsou zahájeny žalobou podanou ve formulářové podobě, se Ústavní soud, jak již několikráte zdůraznil, aktuálně vyjádřil v nálezu

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. března 2012, v němž mimo jiné vyjádřil právní názor, že jde-li o řízení v tzv. bagatelní věci, jež bylo zahájeno "formulářovou" žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů), pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem nepřekročila jednonásobek vymáhané jistiny.

Tento závěr však neznamená, že by soudy byly povinny vždy přikročit k stanovení povinnosti náhrady nákladů řízení vždy ve výši ekvivalentu jednonásobku vymáhané dlužné částky, to jest že by nemohly přistoupit k nepřiznání práva na náhradu nákladů řízení, popřípadě ke snížení výše těchto nákladů. Takový výklad vysloveného právního názoru nebere ohled na zvláštnosti, specifika, která mohou v konkrétním případu nastat, přičemž prostor pro jeho realizaci v jiných, skutkově nikoli zcela blízkých případech nebyl a ani nemohl být uvedeným nálezem eliminován. Vždy totiž bude záležet na chování účastníka řízení, na způsobu, jakým v řízení vystupuje, jakož i na tom, co svým podáním ve skutečnosti sleduje. Okresní soud nepochybil, jestliže v odůvodnění svého rozsudku vyzdvihl, že jelikož náklady právního zastoupení žalobce v této věci nejsou s ohledem na postup v dalším řízení, týkajícího se téže žalované strany, náklady účelnými, což ve svém odůvodnění podrobněji rozvedl, není možné jejich náhradu žalující straně přiznat.

Ve světle řečeného tudíž Ústavní soud odmítl ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

V Brně dne 10. května 2012

Stanislav Balík, v. r.

předseda senátu