Constitutional Court dismissed constitutional complaint regarding property rights and fair trial in civil dispute.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by F. J. against lower court rulings denying a claim for unjust enrichment. The applicant argued that the courts violated his property rights and fair trial guarantees by preventing him from determining the value of the land use. The court ruled that the lower courts' decisions were well-reasoned and that the right to a fair trial does not guarantee a favorable outcome.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court dismisses a constitutional complaint when the lower courts have properly reasoned their decisions and the applicant's dissatisfaction stems merely from disagreement with the legal assessment rather than a violation of constitutional rights.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudce zpravodaje Miloslava Výborného a soudkyně Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti F. J., zastoupeného JUDr. Anežkou Slezákovou, advokátkou, AK se sídlem ve Znojmě, Sokolská 12, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 10. 11. 2011 č. j. 14 Co 560/2011-107 a rozsudku Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. 8. 2011 č. j. 8 C 74/2009-93 takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
I. Návrhem podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2012 se F. J. (dále jen "žalobce" případně "stěžovatel") domáhal, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o 19 796 Kč s příslušenstvím z titulu bezdůvodného obohacení neoprávněným záborem části pozemku ve vlastnictví žalobce.
II. Z ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen "odvolací soud") vyplývají následující skutečnosti.
Dne 15. 8. 2011 Okresní soud v Klatovech (dále jen "nalézací soud") zamítl žalobu o zaplacení částky 19 796 Kč s příslušenstvím a rozhodl o nákladech řízení.
Dne 10. 11. 2011 odvolací soud rozsudek nalézacího soudu potvrdil (výrok I.) a rozhodl o nákladech odvolacího řízení (výrok II.).
III. V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadenými rozhodnutími obecných soudů bylo porušeno základní právo na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a na ochranu vlastnictví dle čl. 11 odst. 1 Listiny. Tato rozhodnutí byla navíc diskriminační, neboť obecné soudy stěžovateli neumožnily "disponovat se svým majetkem a tím si určit cenu za neoprávněné užívání pozemku", na rozdíl od užívání veřejných prostranství, kde je cena stanovena vyhláškou města; zamítnutím žaloby na peněžité plnění došlo k omezení jeho vlastnického práva.
IV. Ústavní soud ústavní stížnost shledal zjevně neopodstatněnou z následujících důvodů.
Podstatu ústavní stížnosti Ústavní soud spatřuje v nesouhlasu stěžovatele s právním posouzením souzené věci obecnými soudy.
V této souvislosti proto Ústavnímu soudu nezbývá než připomenout, že právo na spravedlivý proces zakotvené v hlavě páté Listiny, garantující mj. spravedlivé a veřejné projednání věci nezávislým a nestranným soudem v přiměřené lhůtě, při zachování principu rovnosti účastníků, je procesní povahy; jeho účelem je zaručit především spravedlivost řízení, na jehož základě se k rozhodnutí došlo.
Výklad a aplikace zákona přísluší v prvé řadě obecným soudům; nebyl-li jejich výklad svévolný, nemůže jej Ústavní soud nahradit svým. Ústavní soud tedy není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy z provedených důkazů vyvodily správná či nesprávná skutková zjištění a následně i správnost z nich vyvozených právních závěrů - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález ze dne 29. 5. 1997
sp. zn. III. ÚS 31/97
(N 66/8 SbNU 149); nález ze dne 29. 8. 2006
sp. zn. I. ÚS 398/04
(N 154/42 SbNU 257)].
Ústavní soud v projednávaném případě konstatuje, že ve věci stěžovatele rozhodoval nalézací a odvolací soud, jež svá rozhodnutí náležitě odůvodnily. Z hlediska požadavků spravedlivého procesu zakotvených v hlavě páté Listiny proces vedený před těmito soudy měl kontradiktorní charakter a zajišťoval rovnost zbraní mezi stranami, což zahrnovalo možnost strany seznámit se s připomínkami nebo důkazy předloženými protistranou a vyjádřit se k nim. Ústavní soud je toho názoru, že v projednávaném případě stranám sporu byly v řádně vedeném řízení dány veškeré možnosti k uplatnění jejich práv. Proces, na základě něhož obecné soudy dospěly k závěru, že žalobcem uplatněný majetkový nárok nebyl důvodný, tudíž Ústavní soud shledal spravedlivým.
Závěry, k nimž ve stěžovatelově věci dospěl nalézací a odvolací soud, z pohledu ústavněprávního nevykazují vad, pročež Ústavní soud na obsah rozhodnutí těmito soudy učiněnými může odkázat. Obsahem práva na spravedlivý proces samozřejmě není právo na přijetí takového rozhodnutí, s nímž by mohl být stěžovatel spokojen, neboť je zjevné, že nezávislé soudní řešení občanskoprávních sporů téměř vždy vyústí do situace, v níž pouze jedna ze soudících se stran je stranou vítěznou.
Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.
V Brně dne 24. dubna 2012
Vlasta Formánková, v. r.
předsedkyně senátu Ústavního soudu