Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 823/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.823.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding reduced court costs as a trivial matter.

Numero d'incarto III.ÚS 823/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint challenging a reduction in court costs awarded by the appellate court. The applicant argued that the appellate court incorrectly halved the lawyer's fee because a power of attorney was issued late, despite having performed other acts. The court dismissed the complaint because disputes over court costs are considered trivial matters where the Constitutional Court intervenes only exceptionally.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; Constitutional Court dismisses constitutional complaints regarding court costs as trivial matters unless fundamental rights are violated.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal court costs reduction trivial matter doctrine lawyer fee calculation power of attorney timing Constitutional Court jurisdiction accessory claim

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 2777/11
Constitutional Court joins multiple identical cost reimbursement complaints into a single proceeding for efficiency.
II. ÚS 3409/10
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding minor litigation costs and lawyer fees. The court rejects the claim as an inadmissible bagatelní case. The court finds the error non-fundamental and dismisses the complaint. The court emphasizes the principle of minimal interference in lower court jurisdiction. The court notes the positive effects of the decision outweigh the negative. The court cites the Constitution and the Act on the Constitutional Court. The court relies on established case law regarding bagatelní cases. The court concludes the complaint is clearly unfounded. The court issues a final decision without further review. The court states no appeal is possible against this ruling.
II. ÚS 259/05
Constitutional Court annuls regional court ruling on litigation costs for violating equal arms and access to court rights.
I. ÚS 351/05
Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs allocation in a guarantee case. The Supreme Court's decision was upheld as not arbitrary.
II. ÚS 549/06
Constitutional Court dismisses appeal against civil court costs order when proceedings are suspended due to withdrawal of claim.
I. ÚS 1056/07
Constitutional Court suspends enforcement of court costs order due to disproportionate harm to petitioner.
III. ÚS 1817/07
Constitutional Court partially allowed constitutional complaint, striking down excessive litigation cost award due to violation of fair process rights.
I. ÚS 1030/08
Constitutional Court reverses lower court on litigation costs due to discretionary error but denies applicant's claim.
II. ÚS 622/10
Constitutional Court partially allowed appeal, striking lower court ruling on state litigation cost recovery due to statutory limits.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky o ústavní stížnosti Mgr. Ing. J. H., zastoupeného Mgr. Janem Durčákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 4, proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. 68 Co 551/2011 ze dne 7. prosince 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatel svou ústavní stížností napadá, s tvrzením porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 Listiny základních práv a svobod, v záhlaví označené rozhodnutí a domáhá se jeho zrušení.

Jak patrno z obsahu napadeného usnesení, bylo jím v odvolacím řízení změněno usnesení soudu I. stupně (jímž bylo zastaveno řízení a žalovaným podle § 146 odst. 2 o. s. ř. uloženo nahradit společně a nerozdílně stěžovateli náklady řízení ve výši 8.600,- Kč) ve výroku o nákladech řízení ve vztahu mezi stěžovatelem a 1. žalovaným tak, že výše přiznaných nákladů řízení činí pouze 4.300,- Kč. Odvolací soud totiž, na rozdíl od soudu I. stupně, pokud jde určení výše paušální odměny za zastoupení advokátem stanovené podle § 10 odst. 2 vyhlášky č. 484/2000 Sb., v tehdy platném znění, tuto krátil podle § 18 odst. 1 téže vyhlášky o polovinu. Vycházel totiž ze závěru, že advokát učinil ve věci pouze jeden úkon právní pomoci, za úkon právní služby již nepovažoval vyhotovené písemné vyjádření ze dne 17. 2. 2011, a to proto, že plná moc byla stěžovatelem advokátovi udělena později - teprve dne 23. 3. 2011.

Proti tomuto rozhodnutí odvolacího soudu směřuje ústavní stížnost, v níž stěžovatel v podstatě dává najevo nesouhlas se snížením výše přiznaných nákladů řízení, resp. snížením výše paušální odměny za zastoupení. Tvrdí, že je třeba přihlížet i k podanému vyjádření jako k úkonu zástupce a dovolává se komentářové literatury, podle níž, pokud je dodatečně předložena plná moc, která byla udělena až po té, co zmocněnec již za účastníka provedl některé úkony, je tím nedostatek plné moci zhojen. Soud však bez jakéhokoliv zdůvodnění zastává jiný názor, jenž je nesprávný, a toto jeho pochybení podle stěžovatele, který se dovolává i judikatury Ústavního soudu, se promítá i do ústavní roviny. V podstatě z těchto ve stížnosti dále rozvedených důvodů navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil, "věc vrátil účastníkovi řízení k dalšímu řízení" a žádá, aby mu byly uhrazeny náklady právního zastoupení v řízení o ústavní stížnosti.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

V posuzovaném případě Ústavní soud důvod pro svůj zásah neshledal. Stěžovatel učinil předmětem své ústavní stížnosti nepřiznanou část náhrady nákladů řízení ve výši 4.300,- Kč. Obecný soud stěžovateli právo na náhradu nákladů řízení podle § 146 odst. 2 o. s. ř. přiznal, zároveň však podle něj existoval oprávněný důvod pro krácení této náhrady, resp. paušální odměny za zastoupení advokátem, který v rozhodnutí uvedl a svůj postup vysvětlil. Aniž by Ústavní soud shora uvedenou aplikaci podústavního práva obecným soudem hodnotil, připomíná svou judikaturu bagatelních věcí se týkající (např. rozhodnutí

sp. zn. IV. ÚS 2777/11

), z níž mimo jiné plyne, že na malý význam ústavní stížnosti jako důvod zjevné neopodstatněnosti také Ústavní soud usuzoval již ze samotné skutečnosti, že její podstatou byl spor o náhradu nákladů řízení (srov. např. usnesení

sp. zn. II. ÚS 3409/10

a v něm citovaná rozhodnutí). Při posuzování problematiky nákladů řízení, tj. problematiky ve vztahu k předmětu řízení před obecnými soudy jednoznačně podružné (a k meritu věci akcesorické), Ústavní soud postupuje nanejvýš zdrženlivě a ke zrušení napadeného výroku o nákladech řízení se uchyluje pouze výjimečně, například když zjistí, že došlo k porušení práva na spravedlivý proces extrémním způsobem, tj. ke svévoli anebo že bylo v tom rámci zasaženo i jiné základní právo (kupř. nálezy

sp. zn. II. ÚS 259/05

,

I. ÚS 351/05

,

II. ÚS 549/06

,

I. ÚS 1056/07

,

III. ÚS 1817/07

,

I. ÚS 1030/08

,

II. ÚS 622/10

a další). Takový stav, který by vyžadoval zásah Ústavního soudu, v daném případě zjištěn nebyl, a proto byla ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu