Constitutional Court dismissed constitutional complaint as merely a dispute over lower court legal conclusions without constitutional violation.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding enforcement proceedings, ruling that her arguments were merely a polemic against lower court conclusions. The applicant claimed a violation of fair trial rights, but the Court found the lower courts had sufficiently justified their finding that her debt was not offsettable. Consequently, the Court determined no constitutional violation occurred and dismissed the complaint as clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if it merely disputes the legal conclusions of lower courts without demonstrating a violation of fundamental rights or freedoms.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Jiřího Muchy o ústavní stížnosti stěžovatelky Ing. D. K., zastoupené Mgr. Janem Nedomou, advokátem v Novém Malíně 426, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 3. 2011 č. j. 22 Nc 2810/2008-193 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 30. 11. 2011 č. j. 40 Co 786/2011-223, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění
Ve své ústavní stížnosti stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, vydaných v exekučním řízení vedeném proti ní, neboť jimi bylo údajně porušeno její právo na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy ČR.
Z ústavní stížnosti a z připojených listin vyplývá, že Okresní soud v Šumperku ústavní stížností napadeným rozhodnutím zamítl návrh stěžovatelky na zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 25. 9. 2008 č. j. 22 Nc 2810/2008-15 ve spojení s usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 14. 10. 2008 č. j. 22 Nc 2810/2008-22. K odvolání stěžovatelky Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesení Okresního soudu v Šumperku potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí krajský soud konstatoval, že stěžovatelka sice na základě judikátní pohledávky (přiznané rozhodčím nálezem pro uznání ze dne 8. 4. 2009 sp. zn. 95/09) učinila úkon směřující k započtení, nicméně provedeným dokazováním bylo prokázáno, že se jedná o (proti)pohledávku, která není k započtení způsobilá. Krajský soud tak dospěl k závěru, že je správný závěr okresního soudu, že stěžovatelka neprokázala existenci (proti)pohledávky způsobilé k započtení na pohledávku oprávněného, vymáhanou v předmětném exekučním řízení. Tímto nebyl splněn jeden ze základních zákonných předpokladů, nezbytných k tomu, aby právní úkon započtení vyvolal sledované právní důsledky.
Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s uvedenými názory obecných soudů. Stěžovatelka tvrdí, že závěr obecných soudů, že její pohledávka není započitatelná, nemá oporu ve skutkových zjištěních, která zevrubně v ústavní stížnosti rozebírá. Hodnocení důkazů obecnými soudy je, dle stěžovatelky, v extrémním rozporu s vyvozenými právními závěry.
Po přezkoumání napadených rozhodnutí a obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud konstatuje, že argumentace stěžovatelky se odvíjí pouze jako polemika se závěry obecných soudů. V této souvislosti Ústavní soud musí odkázat na svou ustálenou judikaturu, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není tedy povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody [§ 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
K tomu však v daném případě nedošlo. Jak vyplývá z odůvodnění stěžovatelkou napadených rozhodnutí, obecné soudy dostatečně podrobně objasnily a přiléhavě odůvodnily, jaké důvody je vedly k závěru o tom, že stěžovatelka neprokázala existenci (proti)pohledávky způsobilé k započtení na pohledávku oprávněného. Ústavní soud proto nemá důvod se argumenty stěžovatelky jakkoli dále zabývat, neboť odůvodnění obecných soudů považuje v tomto směru za dostatečné a přiléhavé a stačí na ně jen odkázat.
Lze tedy uzavřít, že argumenty, které stěžovatelka vznáší v ústavní stížnosti, jsou jen její polemikou s právními závěry obecných soudů, čistě v rovině podústavního práva. Skutečnost, že stěžovatelka nesouhlasí s jejich závěry, nezakládá sama o sobě porušení základních práv stěžovatelky. Ústavní soud tedy neshledal v napadených rozhodnutích porušení základních práv stěžovatelky, jak tvrdila v ústavní stížnosti, a proto ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 26. dubna 2012
Jan Musil v. r.
předseda senátu Ústavního soudu