Legislator Giurisprudenza & Legislazione
IV.ÚS 1034/12 ECLI:CZ:US:2012:4.US.1034.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint against labor contract interpretation as procedurally inadmissible.

Numero d'incarto IV.ÚS 1034/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the applicant's constitutional complaint regarding the dismissal of a labor dispute over a management contract bonus. The lower courts interpreted the contract in accordance with established case law and good morals, which the Constitutional Court found to be a valid exercise of judicial discretion. Consequently, the Court ruled that the complaint was clearly unfounded and did not warrant constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: The Constitutional Court must reject a constitutional complaint as clearly unfounded if the lower courts have properly interpreted the contract in line with established case law and good morals, thereby respecting the principle of free evaluation of evidence and judicial independence.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint management contract interpretation of contract good morals judicial independence free evaluation of evidence procedural inadmissibility

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 212 občanského soudního řádu
§ 132 občanského soudního řádu
Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu.
čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Pro výše uvedené se stěžovatel cítí rozhodnutími soudů dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl.
čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
1 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl.
čl. 1 Ústavy České republiky
čl. 2 odst. 4 Ústavy České republiky
čl. 90 Ústavy České republiky
čl. 95 Ústavy České republiky
čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
90 a 95 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.
čl. 81 Ústavy České republiky
čl. 82 Ústavy České republiky
čl. 83 Ústavy České republiky

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 24. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Miloslava Výborného, soudců Pavla Holländera a Michaely Židlické ve věci navrhovatele Ing. M. P., zastoupeného JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem se sídlem Praha 1, Na Poříčí 1079/3a, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 5. ledna 2012 č. j. 21 Cdo 4487/2010-107, rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích-pobočky v Táboře ze dne 15. července 2010 č. j. 15 Co 455/2010-82 a rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 12. dubna 2010 č. j. 7 C 358/2009-56, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž nebylo vyhověno jeho žalobě o zaplacení částky 146.652,- Kč s příslušenstvím. Uvedl, že tuto požadoval po svém zaměstnavateli z titulu mzdového nároku na základě manažerské smlouvy, když nárok opíral o její obvyklý výklad. Okresní soud v Táboře žalobu zamítl, odvolací soud pak rozsudek soudu I. stupně potvrdil s tím, že odvolání považuje za nedůvodné. Poněvadž se odvolací soud nevypořádal s jeho odvolacími námitkami, ve kterých vytýkal soudu I. stupně, že se v rozhodnutí opíral o hypotézy, které neměly oporu v provedeném dokazování, aniž by svou úvahu blíže odůvodnil, že se nezabýval výkladem předmětné smlouvy v celém jejím kontextu a ve smyslu dlouhodobé praxe, jakou mezi sebou strany zavedly, podal proti rozsudku soudu II. stupně dovolání, v němž své námitky opakoval s tím, že i výklad předmětné smlouvy musí odpovídat dobrým mravům a výklad učiněný soudy považuje za diskriminační. Nejvyšší soud dovolání odmítl jako nepřípustné, okolnostmi výkladu manažerské smlouvy v ostatních letech se nezabýval a pokud jde o korektiv dobrých mravů, vyslovil, že jej nelze v předmětné věci použít. Pro výše uvedené se stěžovatel cítí rozhodnutími soudů dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 14 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, čl. 1, čl. 2 odst. 4 a čl. 90 a 95 Ústavy České republiky, jakož i v čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Nejvyšší soud opodstatněně konstatoval, že odvolací soud, stejně jako soud I. stupně, s jehož závěry se ztotožnil, právní otázku výkladu ujednání účastníků a tedy projevu jejich vůle v příslušném článku manažerské smlouvy ze dne 22. 12. 2004, v němž byly sjednány podmínky vzniku nároku žalobce na "roční odměnu", posoudil v souladu s hmotným právem a ustálenou judikaturou a tak potvrzující rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích o věci samé nemá po právní stránce zásadní význam. Proto důvodně dovolání jako nepřípustné odmítl, když toto rozhodnutí lze považovat za učiněné dle § 72 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K obsahu rozsudku soudu II. stupně nutno uvést, že odvolací soud přezkoumal rozhodnutí Okresního soudu v Táboře v souladu s § 212 věta první občanského soudního řádu a rozsudek, kterým byla zamítnuta žaloba o zaplacení částky 146.652,- Kč s přísl. jako odměny dle manažerské smlouvy, opodstatněně potvrdil, v odůvodnění svého rozhodnutí se s odvolacími námitkami vyčerpávajícím způsobem vypořádal s poukazem na provedené důkazy, zákon č. 65/1965 Sb., na obsah a výklad manažerské smlouvy, jež nebyl shledán v rozporu s dobrými mravy, přičemž na obsah tohoto odůvodnění lze v dalším odkázat. Závěrem je třeba zdůraznit, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností, pokud tyto soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 81, 83 a 90 Ústavy České republiky). Z ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů obecnými soudy provedené, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval (čl. 82 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu ve věci

sp. zn. III. ÚS 23/93

,

III. ÚS 216/95

a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou předmětnou věc, neboť obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné

V Brně dne 24. dubna 2012

Miloslav Výborný

předseda senátu Ústavního soudu