Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 1132/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.1132.12.1 Generato dall'IA

Constitutional complaint dismissed as inadmissible because the applicant failed to exhaust all legal remedies.

Numero d'incarto III.ÚS 1132/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by the applicant T. P. against a regional court's decision. The applicant argued for the annulment of the decision but had simultaneously filed a cassation complaint, which the court noted was already decided. The court determined that the constitutional complaint was inadmissible because the applicant had not exhausted all available legal remedies, specifically the cassation process, before seeking constitutional review.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu: A constitutional complaint is inadmissible if the applicant has not exhausted all legal remedies provided by law, as constitutional protection is subsidiary and requires a final decision on the last available remedy.

Parole chiave

Generato dall'IA
exhaustion of remedies constitutional complaint inadmissibility subsidiarity of constitutional protection cassation complaint requirement legal certainty principle

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.
§ 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu
Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
čl. 4 Ústavy
Ze subsidiární povahy ústavní stížnosti vyplývá, že ochrana základních práv a svobod Ústavním soudem nastupuje až tehdy, kdy své povinnosti ochránit základní práva a svobody ve smyslu čl. 4 Ústavy nedostály soudy obecné.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou o ústavní stížnosti stěžovatele T. P., zastoupeného JUDr. Petrem Kočím, Ph.D., advokátem v Praze 1, Opletalova 1535/4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 23. února 2012 č. j. 29 A 4/2011-129, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, vydaného v řízení o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, ve kterém jako žalobce neuspěl. V ústavní stížnosti mj. uvedl, že z důvodu opatrnosti podal proti napadenému usnesení současně s ústavní stížností i kasační stížnost.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ze subsidiární povahy ústavní stížnosti vyplývá, že ochrana základních práv a svobod Ústavním soudem nastupuje až tehdy, kdy své povinnosti ochránit základní práva a svobody ve smyslu čl. 4 Ústavy nedostály soudy obecné. K vyčerpání posledního procesního prostředku k ochraně práva přitom nestačí pouze jeho řádné uplatnění, nýbrž o něm musí být i rozhodnuto.

Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je kasační stížnost podle § 102 soudního řádu správního právním prostředkem, jehož vyčerpání je podmínkou přípustnosti ústavní stížnosti. Poučení o možnosti podat kasační stížnost bylo obsaženo i v napadeném usnesení, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti výslovně uvedl, že tuto možnost využil. Současné podání kasační a ústavní stížnosti nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Ústavní soud nemůže rozhodnutí Nejvyššího správního soudu předjímat. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci.

Vzhledem k výše uvedenému byla ústavní stížnost stěžovatele odmítnuta jako nepřípustná podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. dubna 2012

Jiří Mucha v. r.

soudce Ústavního soudu