Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding civil court's use of valuation scale for unjust enrichment claim.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic rejected the constitutional complaint filed by a plaintiff against a district court's civil judgment. The plaintiff argued that the court erred by applying a specific valuation scale for calculating unjust enrichment, claiming this violated his right to a fair trial. The court ruled that the complaint was inadmissible because the lower court had not resolved the fundamental issue of whether the land constituted public access, rendering the valuation dispute secondary and the complaint without merit.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 72 of the Act on the Constitutional Court; The Constitutional Court's function is limited to protecting constitutional order and does not serve as a higher instance for reviewing factual findings or the application of non-constitutional laws by ordinary courts.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Vlasty Formánkové a soudců Michaely Židlické a Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele V. H., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Lacinou, advokátem se sídlem na adrese Strakonice, Bezděkovská 53, proti rozsudku Okresního soudu v Písku ze dne 24. března 2011 č. j. 12 C 34/2010-50, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 19. května 2011, stěžovatel podle ustanovení § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), navrhoval zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná čl. 3 odst. 1, čl. 11 odst. 1 a 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Stěžovatel ústavní stížnost spojil s návrhem na odložení vykonatelnosti napadeného rozsudku, pokud je jím zavazován zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 9 298,- Kč.
Z ústavní stížnosti a vyžádaného spisu Okresního soudu v Písku sp. zn. 12 C 34/2010 bylo zjištěno, že stěžovatel se žalobou ze dne 15. února 2010 domáhal po žalované H. K. vydání bezdůvodného obohacení ve výši 6 266,- Kč s příslušenstvím z titulu užívání příjezdové cesty ke garáži, přičemž příjezdová cesta je situována na pozemku ve vlastnictví stěžovatele a žalovaná za jeho užívání neplatí žádnou náhradu. Okresní soud rozsudkem napadeným ústavní stížností uložil žalované zaplatit stěžovateli částku 760,- Kč a co do částky 5 506,- Kč žalobu zamítl.
Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že okresní soud se při výpočtu výše bezdůvodného obohacení řídil cenovým výměrem Ministerstva financí číslo 01/2009, který byl vydán dle jeho názoru v rozporu se zákonem č. 526/1990 Sb. Proto považuje napadený rozsudek za rozhodnutí vydané v rozporu s právem stěžovatele na spravedlivý proces.
Okresní soud ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 7. července 2011 zcela odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí. Stěžovatel pak v podané replice ze dne 29. srpna 2011 uvedl, že z vyjádření okresního soudu je patrné, že tento soud nepovažuje za nutné posuzovat věc i z hlediska ústavněprávního a v rámci svého rozhodnutí posoudit, zda výměr Ministerstva financí, který chce pro své rozhodnutí použít, není v rozporu s ústavním pořádkem České republiky.
Ústavní soud vzal v úvahu stěžovatelem předložená tvrzení, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu Ústavou České republiky (dále jen "Ústava") a konstatuje, že argumenty, které stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, nevedou k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.
Ústavní soud především připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický procesní prostředek, jehož účelem je poskytovat ochranu ústavním pořádkem zaručeným základním právům a svobodám. Nejde tedy o žádný řádný nebo mimořádný prostředek vztahující se k předmětu řízení vymezenému před obecnými soudy (srov. bod 19 nálezu Ústavního soudu ze dne 8. ledna 2009
sp. zn. II. ÚS 1009/08
, N 6/52 SbNU 57).
Z databáze vedené Ústavním soudem plyne, že stěžovatel podal ve věci, kterou se domáhal zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku parc. č. 1560/14 v k. ú. Písek jako přístupu a příjezdu ke garážím, celkem čtyři ústavní stížnosti. Ústavní soud se v usnesení ze dne 26. ledna 2012
sp. zn. I. ÚS 1378/11
k celé věci podrobně vyjádřil a proto postačí na závěry uvedené v citovaném usnesení odkázat. Jen krátce lze z jeho odůvodnění uvést, že okresní soud pochybil v tom, že přehlédl otázku možné existence veřejně přístupné účelové komunikace v režimu tzv. obecného užívání a soustředil se pouze na otázku výše náhrady za přístup a příjezd žalovaných k jejich garáži. Z tohoto důvodu je také bezpředmětné řešit stěžovatelem vznesenou otázku přiměřenosti cenové regulace, jelikož zásadní otázka statusu předmětného pozemku (tj. zda se na něm nenachází veřejně přístupná účelová komunikace v režimu tzv. obecného užívání) nebyla v řízení před obecným soudem vůbec vyřešena. Návrhu stěžovatele na zrušení napadeného rozsudku tak Ústavní soud nevyhověl, neboť by v opačném případě mohl potencionálně přivodit zhoršení právního postavení stěžovatele.
Z důvodu, že účelem ústavní stížnosti je výhradně ochrana subjektivních ústavně garantovaných práv stěžovatele proto Ústavní soud ústavní stížnost odmítl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný. V důsledku odmítnutí ústavní stížnosti nebylo vyhověno návrhu na odklad vykonatelnosti rozsudku, neboť ten má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).
V Brně dne 17. dubna 2012
Vlasta Formánková
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu