Legislator Giurisprudenza & Legislazione
II.ÚS 100/12 ECLI:CZ:US:2012:2.US.100.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal against detention order citing lack of specific flight risk evidence.

Numero d'incarto II.ÚS 100/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the applicant against a municipal court's decision to maintain his detention. The applicant argued that the detention order violated his rights to personal freedom and a fair process by lacking concrete facts establishing a flight risk. The court ruled that the lower courts' reasoning was sufficient and did not contradict established case law, finding the complaint clearly unfounded.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; The Constitutional Court may dismiss a constitutional complaint without a hearing if it is clearly unfounded, provided the lower court's detention decision is based on statutory grounds and does not contradict constitutional principles.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint dismissal detention order review flight risk evidence personal freedom rights clearly unfounded appeal

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
§ 71 odst. 4 trestního řádu
§ 67 písm. a) trestního řádu
4 trestního řádu ponechává z důvodu obsaženého v § 67 písm. a) trestního řádu nadále ve vazbě.
§ 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu
Dále soud rozhodl, že se (I.) dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijímá písemný slib stěžovatele, ani (II.) dle § 73a odst.
§ 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu
b) trestního řádu nepřijímá písemný slib stěžovatele, ani (II.) dle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu nabídka peněžité záruky ve výši 600.000,- Kč daná stěžovatelem.
§ 134 odst. 2 trestního řádu
Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah rozhodnutí v § 134 odst. 2 trestního řádu obstojí; do kontradikce s nálezem
čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod
Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv na osobní svobodu a spravedlivý proces, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA
IV. ÚS 226/96
vazby trvá, protože bylo zřejmé, že hrozí nebezpečí, že stěžovatel
III. ÚS 18/96
z dalších trestných útoků vůči České spořitelně (vylákání úvěru ve
IV. ÚS 137/2000
průchod bez řádných pasových náležitostí, přičemž někteří obvinění
III. ÚS 121/02
účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti K.
I. ÚS 585/02
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera - ze dne 7. dubna 2005 ve věci ústavní stížnosti H. W. M. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 6. 2002 sp. zn. 8 To 335/2002, jímž bylo rozhodnuto o propuštění stěžovatele z vazby na svobodu s tím, že je dán důvod vazby uvedený v § 67 písm. a) trestního řádu, ale že se přijímá písemný slib stěžovatele jako náhrada vazby a stanovuje se dohled probačního úředníka.
III. ÚS 1926/10
Constitutional Court dismisses appeal against detention order due to sufficient grounds and procedural compliance.
I. ÚS 62/96
otázky zásadně přísluší řešit orgánům činným v trestním řízení,
II. ÚS 124/97
Nepřezkoumatelnost rozhodnutí, nutnost řádně odůvodnit rozhodnutí o vazbě
III. ÚS 566/03
ve věci ústavní stížnosti A.
IV. ÚS 353/04
Ústavního soudu - IV. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Jiřího Muchy a JUDr. Elišky Wagnerové - ze dne 28. února 2005 ve věci ústavní stížnosti F. G. proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 5. 10. 2004 sp. zn. 9 To 562/2004 o zamítnutí stěžovatelovy stížnosti proti rozhodnutí okresního soudu, který svým rozhodnutím zamítl stěžovatelovu žádost o propuštění z vazby a o nahrazení vazby písemným slibem, dohledem a peněžitou zárukou.
II. ÚS 469/05
Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedy senátu Stanislava Balíka a soudců Dagmar Lastovecké a Jiřího Nykodýma - ze dne 8. března 2006 ve věci ústavní stížnosti V. N. proti usnesení Okresního soudu v Tachově ze dne 24. 6. 2005 č. j. Nt 62/2005-9, jímž byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě.
I. ÚS 603/07
Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně a soudkyň Dagmar Lastovecké a Elišky Wagnerové (soudkyně zpravodajka) - ze dne 7. června 2007 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele D. V. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. ledna 2007 č. j. 11 Nt 509/2007-43, jímž byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení státního zástupce o ponechání stěžovatele ve vazbě.
IV. ÚS 3294/09
Constitutional Court of Czech Republic ruled that detention orders must provide specific threat details, not just statutory ranges.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 17. dubna 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Nykodýma, soudců Pavla Holländera a Dagmar Lastovecké ve věci navrhovatele T. K., zastoupeného JUDr. Josefem Kulhavým, advokátem se sídlem Legerova 44, 120 00 Praha 2, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2011 sp. zn. 44 To 634/2011 a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 19. října 2011 sp. zn. 1 KZV 64/2011, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí (po odstranění vad návrhu) formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze; jím soud po osobním slyšení stěžovatele (III.) zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost směřující do tamtéž označeného (a rovněž kasačním návrhem napadeného) usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovatel podle § 71 odst. 4 trestního řádu ponechává z důvodu obsaženého v § 67 písm. a) trestního řádu nadále ve vazbě. Dále soud rozhodl, že se (I.) dle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu nepřijímá písemný slib stěžovatele, ani (II.) dle § 73a odst. 2 písm. b) trestního řádu nabídka peněžité záruky ve výši 600.000,- Kč daná stěžovatelem.

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv na osobní svobodu a spravedlivý proces, zakotvených v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Z pohledu uplatněného vazebního důvodu namítal absenci konkrétních skutečností zakládajících důvodnou obavu z jeho útěku, přičemž v této souvislosti co do míry určitosti odůvodnění odkázal na nález Ústavního soudu

sp. zn. IV. ÚS 226/96

. V kontrapozici k rozhodovacím důvodům Městského soudu v Praze stěžovatel popsal příkladmo svá některá jednání, z nichž lze dle něj usuzovat na to, že obava (soudem shledávaná) není dána. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Ústavní soud opakovaně konstatoval, že do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých se ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 18/96

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 121/02

,

I. ÚS 585/02

,

III. ÚS 1926/10

).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení z hlediska požadavků kladených na obsah rozhodnutí v § 134 odst. 2 trestního řádu obstojí; do kontradikce s nálezem

sp. zn. IV. ÚS 226/96

se tato usnesení nedostávají.

Pokud má stěžovatel za to, že se neopírají ve svých vývodech o konkrétní skutečnosti, resp. že se jedná v některých ohledech o spekulace či pravděpodobnostní úsudky, z povahy věci - když nelze požadovat jistotu nastoupení následku, jemuž má útěková vazba čelit, leč toliko důvodnou obavu - plyne, že tomu ani jinak stran některých soudem (a Městským státním zastupitelstvím v Praze) předložených úvah být nemůže; rozhodující přitom z pohledu ústavněprávního je, že nejsou projevem svévole a zohledňují (v intencích účelu vazby) racionálně posuzované objektivní konstelace (srov. např. nálezy

sp. zn. I. ÚS 62/96

,

II. ÚS 124/97

,

IV. ÚS 137/2000

,

III. ÚS 566/03

). Ze zorného úhlu stíhaného jednání jsou v napadených usneseních dostatečně popsány důvody vedoucí k obavám předvídaným v § 67 písm. a) trestního řádu a z jejich odůvodnění se dostatečně (a konkrétně) podávají i důvody, proč nebylo možno trestní stíhání dosud skončit a propuštěním stěžovatele by hrozilo, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání (§ 71 odst. 4, ve znění pro posouzení věci rozhodném).

Připojit nutno, že tvrzení stěžovatele, dle něhož skutečnost hrozby vysokého trestu nezakládá důvod útěkové vazby [jíž nejsou kritizovaná usnesení (specificky) podložena], obsah judikatury Ústavního soudu vyvrací; v ní je naopak dostatečně vyloženo, že hrozba vysokým trestem totiž může být (při současném respektování příslušných ústavních kautel) sama o sobě konkrétní skutečností, jež zakládá důvodnou obavu, že obviněný uprchne či že se bude skrývat (kupř. nálezy

sp. zn. III. ÚS 566/03

,

IV. ÚS 353/04

,

II. ÚS 469/05

,

I. ÚS 603/07

,

IV. ÚS 3294/09

).

Jak plyne z řečeného, Ústavní soud posoudil návrh jako zjevně neopodstatněný; ústavní stížnost proto mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. dubna 2012

Jiří Nykodým

předseda senátu Ústavního soudu