Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 843/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.843.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint regarding court costs in small claims cases where the plaintiff fully won.

Numero d'incarto I.ÚS 843/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a legal entity against a lower court's decision on litigation costs. The complainant argued that the court incorrectly applied outdated regulations and failed to grant full cost reimbursement despite their total victory in the case. The court ruled that the lower court properly balanced the principle of success in the matter with the need for proportionality, noting that in small claims cases, legal fees should generally not exceed double the claimed amount.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 142 odst. 1 o. s. ř.; § 151 odst. 2 o. s. ř.; The Constitutional Court established that in small claims proceedings, courts must balance the principle of success in the matter with proportionality, allowing for reduced cost awards even when the plaintiff fully prevails, provided the decision is legally justified.

Parole chiave

Generato dall'IA
small claims litigation litigation costs award principle of success proportionality principle legal fees cap constitutional complaint consumer contract dispute

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 142 odst. 1 občanského soudního řádu
Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.
§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu
§ 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu
e), § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].
čl. 1 Ústavy České republiky
čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod
2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Pavla Rychetského ve věci navrhovatele Turon s. r. o., se sídlem Hlinky 133/64, Brno, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem v Brně, Veveří 57, o ústavní stížnosti proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 28. února 2012 č. j. 72 C 767/2011-14, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

I. Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozsudku s tím, že soud vyhověl jeho žalobě o zaplacení částky 1 022 Kč s příslušenstvím, na úhradu nákladů řízení, na kterých požadoval 8 880 Kč, mu však přiznal pouze částku 5 280 Kč. Tímto rozsudkem se cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 1 zákona č. 1/1993 Sb., v čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Navrhovatel v ústavní stížnosti uvedl, že s výrokem o nákladech řízení nemůže souhlasit, považuje jej za rozhodnutí nejen porušující jeho práva, ale i za značně nestandardní, nevycházející z vyhlášky č. 484/2000 Sb., v platném znění, ale z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Od 1. ledna 2001 soudy rozhodovaly pouze podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., přesto v předmětné věci soud postupoval podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., přičemž dle jeho přesvědčení nemůže být pro určení výše nákladů určující samotná "snadnost" sporu, když nelze objektivně zjistit, který případ je snadný a který ne.

Dále vyslovil přesvědčení, že předmětným rozhodnutím byl zcela potlačen princip naplnění legitimního očekávání, přičemž pro předcházející rozhodnutí Ústavního soudu takovou praxi přebírají soudy nižší instance bez rozmyslu, ignorují platné psané právo, řídí se nezávaznými rozhodnutími Ústavního soudu, a tak porušují čl. 1 Ústavy České republiky a také práva výše označená, kdy dle jeho názoru tak "v tuto chvíli zcela jistě zaniká Česká republika jako právní stát, když je zcela zborcen pozitistický přístup k zákonům a jejich závaznosti, dále již neplatí princip právní jistoty...".

II. Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"].

Ústavní soud podotýká, že soudy i v řízení o peněžitém plnění do 10 000 Kč stran náhrady nákladů řízení musí ctít zásadu úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o. s. ř.). Jestliže by byl žalobce ve sporu zcela úspěšný, má zpravidla právo na náhradu nákladů řízení; to však neznamená, že soud o jejich náhradě rozhodne "mechanicky": naopak musí zvažovat, zda tu neexistují další rozhodující okolnosti mající podstatný vliv na přiznání či nepřiznání náhrady účelně vynaložených nákladů, resp. jakého z možných způsobů jejího určení využije (viz ustanovení § 151 odst. 2 část věty před středníkem a z něj výjimka uvedená v části věty za středníkem).

Zvolí-li obecné soudy při rozhodování o náhradě nákladů řízení výjimečný postup, pro který mají zákonnou oporu, při němž stále vychází ze zásady úspěchu ve věci, a použití zákonné výjimky též dostatečně odůvodní, pak jim nelze z hlediska ochrany ústavním pořádkem zaručených práv a svobod nic vytknout.

Ústavní soud musel přistoupit ke sjednocení judikatury obecných soudů formou nálezu, neboť v řízeních o tzv. bagatelní věci stran výroků o náhradě nákladů řízení neexistuje jiný orgán, který by tak mohl závazným způsobem učinit. V takovém řízení, jež je zahájeno "formulářovou" žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů), pak s ohledem na nutnost dodržení principu proporcionality mezi výší vymáhané částky a náhrady nákladů je spravedlivé, aby výše odměny za zastupování žalobce advokátem byla určena tak, že zpravidla nepřesáhne jednonásobek vymáhané jistiny, srov. nález

sp. zn. I. ÚS 3923/11

ze dne 29. března 2012, (dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Z obsahu stížností napadeného rozsudku zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jeho stížnost směřuje jak do výroku o věci samé, jímž bylo žalobě zcela vyhověno, tak do výroku o nákladech řízení, kterým mu nebyla přiznána náhrada ve výši 3 600 Kč, když na nákladech advokátem uplatněných požadoval částku 8 880 Kč, soudem bylo přiznáno 5 280 Kč. Podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. O toto ustanovení soud opodstatněně opřel své rozhodnutí o nákladech řízení a důvodně na nich podle vyhlášky č. 177/1966 Sb., ve znění pozdějších předpisů, také přiznal částku 5 280 Kč odpovídající nákladům na úhradu soudního poplatku a náhradu za účelné a s ohledem na předmět řízení také přiměřené úkony právního zástupce spolu s náhradou jeho režijních výloh a příslušné daně.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti výroku, kterým soud vyhověl žalobě stěžovatele v plném rozsahu, odmítnut jako nepřípustný, proti výroku o nákladech řízení pak jako zjevně neopodstatněný [§ 43 odst. 1 písm. e), § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. dubna 2012

Ivana Janů

předsedkyně senátu