Constitutional Court dismisses appeal against court order for litigation costs as clearly unfounded.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by a legal entity seeking to overturn a lower court's order for litigation costs. The applicant argued that the court acted arbitrarily by failing to cite specific legal provisions and by disregarding her status as a legal person engaged in debt collection. The court found the lower court's reasoning sufficient and aligned with constitutional requirements, thus deeming the complaint clearly unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is clearly unfounded if the challenged court decision is adequately reasoned in accordance with constitutional and statutory mandates.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 11. dubna 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatele GRATO spol. s r.o., IČ: 41033281, se sídlem Palackého 796/57a, 353 01 Mariánské Lázně, zastoupené Mgr. Ivanou Sládkovou, advokátkou se sídlem Janáčkovo nábř. 39/51, 150 00 Praha 5, o ústavní stížnosti proti výroku II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 154/2010-31, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Formálně bezvadnou ústavní stížností navrhovatelka napadla výrok II. rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 154/2010-31, jímž byla uložena žalovanému (takto vedlejšímu účastníkovi v řízení před Ústavním soudem) povinnost zaplatit jí na náhradu nákladů řízení 300,- Kč, a to ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám její právní zástupkyně. Stalo se tak v návaznosti na výrok I. rozsudku, kterým byl vedlejší účastník zavázán zaplatit navrhovatelce 1.008,- Kč s blíže specifikovaným příslušenstvím, z titulu přepravy městskou hromadnou dopravou bez platného jízdního dokladu, resp. následného postoupení této pohledávky navrhovatelce jako postupníkovi.
Obecnému soudu navrhovatelka ve svém návrhu vytkla svévoli v rozhodování; ta měla být dle jejího přesvědčení dána jednak odchýlením se od zásad v § 142 odst. 1 a 137 o. s. ř. vyjádřených, jednak také postupem, který obecný soud poukazem na žádné zákonné ustanovení nepodložil; příkladmo mohl dle ní nalézt oporu v § 150 nebo § 151 odst. 2 o. s. ř., nicméně tak neučinil. V této souvislosti navrhovatelka odkázala též na vývody týkající se problematiky rozhodování o nákladech řízení obsažené v nálezech Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 257/05
,
I. ÚS 191/06
,
I. ÚS 1236/07
, jakož i na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008; obecnému soudu v tom rámci vytkla porušení principu rovnosti a její znevýhodnění jen pro důvod, že je právnickou osobou, jejímž předmětem podnikání je nákup a vymáhání pohledávek (včetně soudního). Oproti tomu, jak navrhovatelka namítá, personální a věcné náklady s tím spjaté nezohlednil a stejně tak ani nezbytnost odborné pomoci advokáta. Cítí se být proto navrhovatelka napadeným výrokem soudu dotčena ve svých ústavně zaručených základních právech z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod plynoucích, pročež se domáhá jeho zrušení.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Výtkám navrhovatelky nebylo lze přisvědčit již potud, že co do testu ústavnosti výrok II. rozsudku (Okresního soudu v Ostravě ze dne 10. ledna 2012 č. j. 134 EC 154/2010-31) obstojí; rozhodovací důvody směřující k závěru obsaženému v nákladovém výroku - ač z hlediska výše zjevně na hranici únosnosti - obecný soud dostatečně a srozumitelně ve shodě s ústavním a zákonným příkazem (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, § 157 odst. 2 o. s. ř.) vyložil.
V podrobnostech postačí odkázat na (obecně dostupný) nález
sp. zn. I. ÚS 3923/11
ze dne 29. března 2012 (http://nalus.usoud.cz), v němž Ústavní soud popsal ústavně souladné alternativy odůvodnění reagujícího na situaci oné navrhovatelčině (co do skutkových okolností) obdobné; argumentační schéma navrhovatelkou kritizované, jímž obecný soud svůj nákladový výrok podložil, rozhodovací důvody tohoto nálezu pokrývají. Rovněž vůči stanovisku Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008 sp. zn. Cpjn 201/2008 se v něm Ústavní soud zřetelně vymezil a na navrhovatelkou citované nálezy - sluší se říci - kontinuálně navázal.
Nemohlo tak být rozhodnuto jinak, než jak je ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 11. dubna 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu