Legislator Giurisprudenza & Legislazione
III.ÚS 889/12 ECLI:CZ:US:2012:3.US.889.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses appeal as clearly unfounded due to lack of fundamental rights violation in trademark dispute.

Numero d'incarto III.ÚS 889/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court rejected the constitutional complaint filed by the bankruptcy administrator against the Supreme Court's dismissal of an appeal. The administrator argued that the lower courts erred in finding no unjust enrichment regarding identical national and community trademarks. The court determined that the lower courts correctly assessed the evidence and that the Supreme Court's refusal to address the specific legal question did not constitute a violation of fundamental rights.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.: A constitutional complaint is clearly unfounded if the court finds no interference with a fundamental right or freedom guaranteed by the constitutional order.

Parole chiave

Generato dall'IA
constitutional complaint unjust enrichment trademark infringement fundamental rights clearly unfounded bankruptcy administrator Supreme Court

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].
§ 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu
Proti uvedenému rozhodnutí podal k Nejvyššímu soudu dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, jeho přípustnost spatřoval v § 237 odst.
§ 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu
b) občanského soudního řádu, jeho přípustnost spatřoval v § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, když dle jeho přesvědčení napadené rozhodnutí mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam.
čl. 36 Listiny základních práv a svobod
Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod.
čl. 36 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb.

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl dne 27. března 2012 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky ve věci navrhovatele JUDr. Petra Wildta, Ph.D. jako správce konkursní podstaty úpadce EGERMANN EXBOR-NOVOBOR, společnost s ručením omezeným, se sídlem v Chocni, Husova 86, IČ 00555045, zastoupeného Mgr. Vítem Biolkem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Bohuslava Martinů 1038, o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2011 č. j. 23 Cdo 1319/2011-96 a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 8. listopadu 2010 č. j. 3 Cmo 226/2010-84, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění

Navrhovatel se cestou ústavní stížnosti domáhal zrušení výše označených rozhodnutí, jimiž se cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Uvedl, že jako správce konkursní podstaty úpadce uplatnil žalobou nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které dle jeho přesvědčení získal žalovaný neoprávněným užíváním ochranných známek EGERMANN. Poněvadž Městský soud v Praze svým rozsudkem ze dne 28. dubna 2010 č. j. 6 Cm 65/2009-64 žalobu zamítl, podal proti němu odvolání, o němž Vrchní soud v Praze rozhodl tak, že ve věci samé výrok soudu I. stupně potvrdil, výrok o nákladech řízení, proti němuž podal odvolání žalovaný, změnil a jemu jako žalobci uložil náklady řízení před soudem I. stupně spolu s náklady odvolacími žalovanému uhradit. Proti uvedenému rozhodnutí podal k Nejvyššímu soudu dovolání z důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b) občanského soudního řádu, jeho přípustnost spatřoval v § 237 odst. 1 písm. c) občanského soudního řádu, když dle jeho přesvědčení napadené rozhodnutí mělo ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Nejvyšší soud dovolání odmítl s tím, že v něm nejde o otázku zásadního právního významu, přičemž se však nezabýval tou, která byla v dovolání vymezena - za otázku po právní stránce zásadního významu považoval to, "zda v případě, pokud jsou ochranné známky národní a komunitární shodné, je používání takových ochranných známek na území České republiky vždy užitím ochranné známky chráněné dřívějším národním zápisem". Odpovědi na tuto otázku se Nejvyšší soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyhnul.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Byl-li mimořádný opravný prostředek orgánem, který o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, lze podat ústavní stížnost proti předchozímu rozhodnutí o procesním prostředku k ochraně práva, které bylo mimořádným opravným prostředkem napadeno, ve lhůtě 60 dnů od doručení takového rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 4, § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Vrchní soud v Praze, který k odvolání žalobce, nyní stěžovatele, přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, opodstatněně shledal, že Městský soud v Praze provedené důkazy o datech zápisu a způsobu užívání předmětných ochranných známek - a to jak ochranné známky národní, tak ochranné známky Společenství, jež jsou vzhledově zcela shodné, zhodnotil v souladu s ustanoveními zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, a proto jeho rozhodnutí jako věcně správné potvrdil, když k odvolání žalovaného pouze změnil výrok o nákladech řízení. Se závěrem Vrchního soudu v Praze, podle něhož žalovaný jako vlastník na základě řádného zápisu měl právo užívat ochranné známky Společenství č. 4221503 a č. 744037 na území České republiky (byť vzhledově shodné jako národní ochranné známky sepsané do konkursní podstaty úpadce) a na úkor žalobce nedošlo k jeho bezdůvodnému obohacení, se Nejvyšší soud zcela ztotožnil a poněvadž důvodně dospěl k přesvědčení, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu, opírající se o výše uvedená konstatování, nemá po právní stránce zásadní význam, dovolání také opodstatněně odmítl. Na vyčerpávající odůvodnění stížností napadených rozhodnutí lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. března 2012

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu