Constitutional Court dismisses constitutional complaint as obviously unfounded regarding clergy employment disputes.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint filed by two individuals against a municipal court decision. The applicants argued that the lower court's refusal to rule on the duration of their clerical employment violated their fundamental rights under the Charter of Fundamental Rights and Freedoms. The court rejected these claims by affirming its previous precedent that civil courts lack jurisdiction over such employment disputes, rendering the new complaint obviously unfounded.
Regesto Legislator
Generato dall'IA§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu; A constitutional complaint is dismissed as obviously unfounded when the court's decision is consistent with established case law and no new grounds for deviation exist.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 21. března 2012 v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů, soudců Františka Duchoně a Pavla Holländera ve věci navrhovatelů 1) Mgr. E. D. a 2) Mgr. Z. D., zastoupených Mgr. Janou Bendovou Maruškovou, advokátkou Advokátní kanceláře Pejchal, Nespala a spol., pracoviště Stankovského 144, 250 88 Čelákovice, o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2012 č. j. 62 Co 302/2009-294, takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 6 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů] stěžovatelé napadli v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 25. listopadu 2008 č. j. 4 C 25/2005-219 a řízení zastaveno s tím, že věc se postupuje po právní moci usnesení k projednání Ústřední radě Církve československé husitské.
Městský soud v Praze tak rozhodl poté, co Ústavní soud svým nálezem (
sp. zn. IV. ÚS 3597/10
ze dne 20. října 2011) k ústavní stížnosti tehdejší stěžovatelky - nyní vedlejší účastnice řízení - zrušil jeho rozsudek ze dne 11. listopadu 2009 č. j. 62 Co 302/2009-248 (a navazující rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 č. j. 28 Cdo 2082/2010-271) s odůvodněním, že v pravomoci civilních soudů není rozhodovat o určovací žalobě, jejímž předmětem je otázka trvání služebního poměru duchovních.
Tomuto závěru stěžovatelé, zastávající odlišný právní náhled, ve svém návrhu oponují. Tvrdí, s kritickým důrazem na tuto (dle nich nepřípustnou) zábranu přístupu k soudu, že napadeným rozhodnutím dotčeni jsou takto ve svých ústavně zaručených základních právech, jež jim Listina základních práv a svobod v čl. 3 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 zaručuje. Poté, co jednak zevrubně vyložili argumentaci, kterou toto své přesvědčení podkládají a na jejíž podporu poukázali na názory rozhodovací praxe (nález Ústavního soudu
sp. zn. I. ÚS 211/96
, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. listopadu 2004 sp. zn. 20 Cdo 1487/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. září 2010 č. j. 28 Cdo 2082/2010-271), a jednak vyložili aktuální věcnou genezi své záležitosti v rámci interního postupu vedlejší účastnice a jeho předpokládané důsledky, domáhali se, aby Ústavní soud vpředu označené usnesení Městského soudu v Praze nálezem zrušil.
Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Již v nálezu
sp. zn. IV. ÚS 3597/10
, vůči jehož rozhodovacím důvodům stěžovatelé ve svém návrhu brojí, Ústavní soud přiléhavě a koherentně podrobil ústavněprávním úvahám všechny námitky (argumenty), které - ač tentokráte v opačném postavení, tj. nikoliv jako tehdy vedlejších účastníků - nyní znovu k posouzení předkládají, a to včetně reakce na (argumentačně odlišná) rozhodnutí Nejvyššího soudu opětovně odkazovaná.
Bylo tak učiněno co do předestřených vývodů potud, že reflexe nyní uvažovaných protiargumentů je v těchto úsudcích dostatečná; Ústavní soud se s rozhodovacími důvody citovaného nálezu, jež jsou (sluší se k výhradám stěžovatelů říci) ve shodě, nikoli rozporu s předchozím právním názorem obsaženým v nálezu
sp. zn. I. ÚS 211/96
, ztotožňuje. I. senát Ústavního soudu tudíž nehledal žádné důvody, pro něž by se bylo lze od těchto právních názorů odchýlit (§ 23 zákona č. 182/1993 Sb.), pročež postačí na odůvodnění nálezu
sp. zn. IV. ÚS 3597/10
pro stručnost odkázat.
Za této situace nemohla být posouzena ústavní stížnost jinak, nežli jako zjevně neopodstatněná a o ní rozhodnuto, jak ve výroku usnesení obsaženo [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].
Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.
V Brně dne 21. března 2012
Ivana Janů
předsedkyně senátu Ústavního soudu