Constitutional Court dismisses constitutional complaint as manifestly unfounded regarding a 400 CZK judgment.
Sintesi Legislator
Generato dall'IAThe Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the constitutional complaint and the associated request to revoke Civil Procedure Code § 202(2). The petitioner claimed a violation of fair trial rights regarding a 400 CZK judgment, arguing the court exceeded its authority. The Court ruled the complaint was manifestly unfounded because the disputed amount was trivial and the lower court acted within legal bounds.
Regesto Legislator
Generato dall'IAZákon o Ústavním soudu; Ústava ČR; Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod: Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, pokud se jedná o bagatelní částku a obecný soud postupoval v souladu s právy a principy.
Parole chiave
Generato dall'IADisposizioni normative citate
Generato dall'IAGiurisprudenza citata
Generato dall'IATesto completo
Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Vlasty Formánkové, soudkyně Michaely Židlické a soudce Miloslava Výborného o ústavní stížnosti stěžovatele Z. L., zastoupeného JUDr. Jakubem Vozábem, advokátem advokátní kanceláře se sídlem v Praze 4, Pod Vilami 774/10, směřující proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 44 EC 981/2010-62 ze dne 19. srpna 2011, spojené s návrhem na zrušení ust. § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu, takto:
Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.
Odůvodnění:
Podáním učiněným podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel s odkazem na porušení jeho práva na spravedlivý proces zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva") domáhal zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí. Stěžovatel s ústavní stížností spojil návrh na zrušení ust. § 202 odst. 2 zák. č. 99/1963, občanského soudního řádu.
Z předložené ústavní stížnosti a ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 4 sp. zn. 44 EC 981/2011 Ústavní soud zjistil, že Obvodní soud pro Prahu 4 v záhlaví citovaným rozhodnutím uložil stěžovateli zaplatit žalobkyni Tessile ditta services, a.s. (dále jen "žalobkyně") částku 400,- Kč se specifikovaným příslušenstvím a na náhradě nákladů řízení částku 6.780,- Kč.
Aniž by bylo zapotřebí rekapitulovat odůvodnění v záhlaví citovaného rozhodnutí a obsah ústavní stížnosti (neboť pro vyložení důvodů vedoucích k přijatému rozhodnutí Ústavního soudu toto opakování v projednávané věci nemá žádný význam), může Ústavní soud konstatovat, že se jedná o návrh zjevně neopodstatněný.
Ústavní soud připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a čl. 91 Ústavy), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy].
Nelze přehlédnout též skutečnost, že předmětem řízení u obecného soudu byla částka 400,- Kč, kterou lze označit za naprosto bagatelní. Ústavní soud ve své rozhodovací praxi (viz např. usnesení
sp. zn. III. ÚS 602/05
,
sp. zn. III. ÚS 748/07
,
sp. zn. I. ÚS 931/08
,
sp. zn. IV. ÚS 697/09
a další) přitom dal již v minulosti opakovaně najevo, že v takových případech (s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí, za něž však v záhlaví citované rozhodnutí rozhodně považovat nelze) je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena.
Podle přesvědčení Ústavního soudu Obvodní soud pro Prahu 4 v řízení postupoval a v záhlaví citovaným rozhodnutím rozhodl v souladu se zákony i principy zakotvenými v Listině a Úmluvě. Své rozhodnutí též logicky, srozumitelně a dostatečně odůvodnil a Ústavní soud tak žádný důvod pro svůj kasační zásah neshledal.
S ohledem na výše uvedené skutečnosti Ústavnímu soudu nezbylo, než mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.
Návrh stěžovatele na zrušení ust. § 202 odst. 2 občanského soudního řádu má akcesorickou povahu a sdílí osud ústavní stížnosti. Byla-li tedy ústavní stížnost odmítnuta, musí se toto rozhodnutí promítnout i do návrhu vzneseného ve smyslu ust. § 74 zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 19. března 2012
Vlasta Formánková v.r.
předsedkyně IV. senátu Ústavního soudu