Legislator Giurisprudenza & Legislazione
I.ÚS 782/12 ECLI:CZ:US:2012:1.US.782.12.1 Generato dall'IA

Constitutional Court dismisses constitutional complaint due to lack of mandatory lawyer representation under Czech law.

Numero d'incarto I.ÚS 782/12
Autorità giudiziaria
Giurisdizione Cechia (CZ)
Data della decisione
Esito del giudizio Respinto (Dismissed)

Sintesi Legislator

Generato dall'IA

The Constitutional Court of the Czech Republic dismissed the applicant's constitutional complaint and associated request to revoke part of a law. The applicant failed to provide mandatory legal representation, a procedural requirement for all parties before the Court, despite prior warnings. The Court ruled that while repeated warnings are not strictly necessary if the principle was previously communicated, the absence of counsel rendered the complaint inadmissible under the relevant statute.

Regesto Legislator

Generato dall'IA

§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu; § 43 odst. 1 písm. a) a odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu: A party before the Constitutional Court must be represented by a lawyer; failure to comply results in the dismissal of the complaint without further notice if the principle was previously established.

Parole chiave

Generato dall'IA
mandatory lawyer representation constitutional complaint admissibility Czech Constitutional Court procedural prerequisites legal representation requirement

Disposizioni normative citate

Generato dall'IA
§ 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu
Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.
§ 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu
§ 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu
a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Giurisprudenza citata

Generato dall'IA

Ti chiedi come si applica questa sentenza alla tua fattispecie?

Analizza questa decisione insieme alla legislazione federale e cantonale, ai commentari e alla giurisprudenza successiva in Legislator AI.

Apri in Legislator →

Testo completo

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně o ústavní stížnosti stěžovatele P. Č., proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011 č. j. 28 Cdo 3785/2011-119 a proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 13. 12. 2011 č. j. 28 Cdo 3782/2011-115 ze dne 13. 12. 2011 spojené s návrhem na zrušení části zákona, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se ústavní stížností domáhá zrušení v záhlaví označených soudních rozhodnutí. K ústavní stížnosti rovněž připojil poznámku na separátním lístku perem psanou, že "zásilka obsahuje návrh na zrušení části zákona". Z ústavní stížnosti však nelze přesně seznat, jakou část zákona má stěžovatel na mysli; v ústavní stížnosti se mj. zabývá problematikou ustanovování, resp. určování advokáta.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k věcnému přezkumu stěžovaného rozhodnutí, je povinen zjistit, zda ústavní stížnost splňuje všechny náležitosti a předpoklady požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Podle ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy. Stěžovatel však zastoupen advokátem není.

Stěžovatel se v minulosti již vícekrát obrátil na Ústavní soud s ústavními stížnostmi trpícími stejnou vadou, tj. neexistencí povinného zastoupení advokátem. Na tento nedostatek byl opakovaně upozorňován s poučením, že její neodstranění ve stanovené lhůtě je důvodem k odmítnutí ústavní stížnosti (srov. např.

sp. zn. I. ÚS 467/09

,

sp. zn. I. ÚS 257/09

a další).

Ústavní soud dovozuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o povinném zastoupení advokátem dostávalo totožnému stěžovateli vždy v každém individuálním řízení, jestliže se tak stalo v mnoha případech předchozích. Lze-li vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat stěžovateli zásadu, že na Ústavní soud se nelze obracet jinak než v zastoupení advokátem, pak se jeví setrvání na požadavku vždy nového a stále stejného poučení postupem neefektivním a formalistickým.

Proto byla ústavní stížnost odmítnuta, aniž by byl stěžovatel vyzýván k odstranění jejich vad.

Vzhledem k právě uvedenému se Ústavní soud rovněž nemohl zabývat návrhem stěžovatele na zrušení právního přepisu, neboť tento návrh je akcesorický k ústavní stížnosti a může být věcně projednán jen tehdy, je-li věcně projednána i ústavní stížnost.

S ohledem na shora uvedené skutečnosti odmítl Ústavní soud ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. a) a návrh s ní spojený podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2012

Vojen Güttler

předseda senátu